sv. Silvestra I. - zakončení starého roku

Jan 1, 1 - 18

Poslední den starého roku se v liturgii Slova opět vracíme k evangeliu svatého Jana, vlastně k Prologu – úvodu k tomuto evangeliu. Četli jsme ho na Vánoce a je nám opět připomenut poslední den starého roku.

Evangelista Jan v Prologu ke svému evangeliu vyzpíval radost z Božího vtělení, které má hluboký dosah: "Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi".
V Prologu se dozvídáme, že na Vánoce neslavíme jen narozeniny velmi důležitého člověka, ale narození toho, který svým příchodem mění pohled na život na zemi, dává životu nový obsah a otevírá věčnost.


Pokud bychom měli oslavovat idylu narození a dětství, bylo by to jen politováníhodné. Neboť konečným důsledkem každého lidského narození je smutek. Protože každý život končí smrtí.
Proto je velmi důležité, abychom pochopili, že v Betlémě se stalo něco nepředstavitelného: Slovo se stalo tělem - to dítě je Syn Boží. Tady se stalo něco neuvěřitelného, ale také něco tak velmi a velmi očekávaného a dokonce nezbytného. Bůh vstoupil do lidského těla. A tak se neoddělitelně spojil s člověkem, že tento člověk je opravdu Bůh z Boha, Světlo ze Světla, a zároveň zůstává skutečně člověkem.
To, co svatý Jan v Prologu svého evangelia nazývá "Slovo", v řečtině současně znamená: „to, co má smysl". Můžeme přeložit i takto: „to, co má smysl" se stalo tělem. To, co dává smysl, k nám přišlo; to, co dává smysl, je osoba, je to Syn Boha živého, který se narodil ve stáji v Betlémě. Vzhledem k tomu, že v Ježíši se stal Bůh jedním z nás, dal nám smysl života: zítřek má smysl, všechny události mají smysl, nejen dobré ale také i hřích má smysl. Protože pokud vše, co jsme dělali, odevzdáme tomuto Slovu, všechno dostává smysl, pak už není nic, co by smysl nemělo.
Slovo, které jsme slyšeli v dnešním evangeliu, je slovem naděje, která nám umožňuje dívat se s klidem v srdci do minulosti, a s důvěrou hledět do budoucnosti, protože víme, že i naše nepodařená minulost svěřená tomuto Slovu, které se stalo tělem, bude mít smysl. A budoucnost, na kterou se podíváme z hlediska tohoto Slova, které se stalo tělem, je smysluplná.
Schopnost vidět ve vtěleném Slově smysl pro svůj život, v konečném důsledku vede vždy k jednomu: "Viděli jsme jeho slávu", ale i slávu ve vlastním životě. Skrze to Slovo, které se stalo tělem, náš život může být plný slávy, protože bude opravdu úspěšný.
Velmi naléhavě vás vybízím, abyste se tímto způsobem podívali na to, co bylo a také na to, co bude.