Sobota - 11. ledna

1 Jan 5, 5 – 13; Lk 5, 12 – 16
Dnešní evangelium vypráví o uzdravení malomocného. Ježíš koná zázrak uzdravení na prosbu nemocného: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!“
Malomocenství bylo nevyléčitelnou nemocí. Ježíš tímto uzdravením ukazuje na svou všemohoucnost. On může všechno.


Nutnou podmínkou pro Ježíšovo působení je naše osobní víra, když věříme, že má moc odstranit každé zlo, které na nás utočí zde na zemi.
Vysvětlení obsahu víry nacházíme v prvním čtení. Svatý Jan píše: „Kdo vítězí nad světem, ne – li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží“. Pro Jana svět je místem působení zla. Nad zlem můžeme zvítězit, jen když pozveme Ježíše, o kterým víme, že je Syn Boží.
Když zvu Ježíše na pomoc, musím vědět, že jde o konkrétního člověka, o Ježíše z Nazareta, který je zároveň Synem Božím. Jan říká, že tuto pravdu potvrzuji tři svědkové: Duch, voda a krev. Co to znamená?
Druha osoba Nejsvětější Trojce, Syn Boží, se stal člověkem v lůně Panny Marie skrze působení Ducha svatého. Tím, že Ježíš – Syn Boží se zařadil mezi lidi, kteří přijímali křest od Jana Křtitele v Jordánu, potvrdil svou solidaritu s každým člověkem, který vidí svou hříšnost, své zotročení zlem, a chce se ho zbavit. Ježíš prolitím své krve na kříži dal potřebný prostředek k zničení hříchu a jeho důsledků.
Jan ve svém listu píše, že k vítězství na zlem potřebujeme takovou víru, která si Ježíše přivlastní: „Kdo má Syna, má život“. Pro věřícího je Ježíš z Nazareta blízká osoba, se kterou se přátelím.
Především mám Ježíše, když ho přijímám ve svatém přijímání.
Proti útokům zla se chráním především přijímáním eucharistie, aby ve mně rostlo vnitřní přesvědčení: Ježíš reálně proniká moje tělo, je mým lékem a pokrmem, který mě uzdravuje a posiluje. Musím vědět, že v okamžiku přijetí svatého přijímání, mám Ježíše, který přišel, aby mě uzdravil, osvobodil a potěšil, prostě dal mi plnost života zde na zemi a pak život věčný.