Čtvrtek - 4. týdne v liturgickém mezidobí

Mk 6, 7 - 13
Když Ježíš posílal svých dvanáct apoštolů kázat evangelium, nevybavil je žádnými lidskými prostředky. Měli mít s sebou jen to nezbytné. Jedinečnost hlásaného evangelia nemělo nic zastínit. Slovo Boží nepotřebuje žádné lidské prostředky k ověření své pravdy a své důvěryhodnosti. Čím méně lidských prostředků, tím více Boží slovo zazáří.

Boží slovo je samo v sobě účinné, samo v sobě má největší sílu konat. Čím méně je v kázání Božího slova lidských přídavků, tím větší je jeho jasnost a účinnost.
O Božím slově platí: Bůh řekl a stalo se. Slovo Boží není mrtvé. Slovo Boží je živé. Koná to, co říká.
Přijímání Božího Slova vyžaduje víru, že Bůh je, že žije a odpovídá na naše potřeby. Můžeme říci, že Boží slovo je jako pilulka, která v sobě má potřebný účinek. O Apoštolech je řečeno, že „vyháněli mnoho zlých duchů, mnoho nemocných pomazali olejem a uzdravovali je“.
Dnešní evangelium nám také říká, že Ježíš apoštoly posílal po dvou. Důvěryhodnost Božího slova potřebuje svědectví dvou nebo tří lidí, stejně jako u světského soudu. Ježíš zajistil, aby jeho slovo bylo kázáno spolehlivě.
My lidé potřebujeme řádně ověřit, že je to pravda, abychom uvěřili. K základním principům křesťanského života patří komunita, společný život podle evangelia. Svědectví dvou nebo tří osob o Boží lásce vzbudí větší důvěryhodnost. Abychom důvěřovali Božímu slovu, potřebujeme vzájemné svědectví a autentické křesťanské společenství, které životem prověřuje pravdivost Božího slova a jeho účinnost.
Bůh nám chce pomáhat, ale musíme pro příchod Boží milosti vytvořit vhodné podmínky. Jednou z nejdůležitějších podmínek je společná, jednomyslná modlitba dvou nebo tří křesťanů.