5. neděle v liturgickém mezidobí

1 Kor 2, 1 – 5; Mt 5, 13 – 16
Dnešní evangelium přináší další část Ježíšova Horského kázání. Tato Ježíšova řeč je určena jeho učedníkům. To znamená, že se to týká jen křesťanů, protože se rozhodli následovat Ježíše. Ježíš říká velmi důležitou věc: Máme být ve světě solí a světlem: Vy jste sůl země… Vy jste světlo světa“.

Je to obrovská odpovědnost, kterou Ježíš vložil na naše ramena.
Ježíš neříká, že máme sůl připomínat, ale že máme solí být. To je naše křesťanská totožnost, naše pozemské poslání. Solí země není Ježíš, ale my, křesťané.
Sůl je prostředek, který potraviny konzervuje před hnilobou a jídlo bez soli nemá chuť. Takže křesťané jsou pro svět poklad, jsou nepostradatelnými, jsou nejvzácnějším, nejdražším, co země má, bez čeho země nemůže existovat. Hřích kazí život, způsobuje hnilobu. Nejlépe to ukazuje choroba malomocenství, kde tělo člověka postupně uhnívá. To, co zastaví hnilobu, je sůl. Hnilobu světa mohou zastavit jen křesťané. Solí, kterou je křesťanský život, je udržována země. Země trvá jenom díky křesťanům. Avšak za podmínky, že si sůl zachová očistný účinek – slanost. Kvůli sobě a kvůli zemi musí sůl zůstat solí, křesťan musí zůstat tím, čím se na základě Kristova povolání stal. Sůl musí solit, a tím očišťovat a konzervovat a tak dávat životu chuť.
Ježíš stále říká svým učedníkům, nám křesťanům: „Vy jste sůl“ nikoli: Máte být solí! Učedníkům se neponechává na jejich vůli, zda solí být chtějí, nebo nechtějí. A neapeluje se na ně, aby se solí země stali. Učedníci solí jsou, ať chtějí, nebo nechtějí, z moci povolání, které přijali. Vy jste sůl – nikoli máte sůl.
Může se stát, že sůl pozbude chuť, že přestane solit. Přestane účinkovat. Pak už opravdu není k užitku a nezbývá, než ji vyhodit. To je znehodnocení soli. Pozemský život musí být osolen křesťanstvím, aby mohl existovat. Pokud sůl pozbude chuť, už ji nezíská zpět. Všechno, i nejzkaženější látka, může být solí zachráněno, ale sůl, která pozbyla chuť, je zkažena navždy. Země má být zachráněna prostřednictvím církve, prostřednictvím následování Ježíše, avšak církev, konkrétně křesťan, který nežije křesťansky, je beznadějně ztracen. Ježíš Kristus nám přikazuje být solí země, nebo budeme zatraceni.
Ježíš dále říká, že účinek soli je viditelný, září světlem svého působení: „Vy jste světlo“ – opět nikoli: Máte se stát světlem. Opět také neplatí: Vy máte světlo, nýbrž: Vy jste světlem! Světlem tedy není něco, co přidáme, například vyučování o křesťanských hodnotách, o pravdách víry, ale světlem jsme my sami. Ten, kdo o sobě výslovně prohlásil: „Já jsem světlo“, řekl to samé o totožnosti učedníků: Vy jste světlo celým svým bytím.
A poněvadž už světlem jsme skrze přijetí svátosti křtu, nemůžeme už zůstat skryti, i kdybychom snad chtěli. Světlo svítí, a město na hoře nemůže být skryto. Ježíš však říká: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích“.
O jakých dobrých skutcích Ježíš mluví?
Vysvětlil to ve svých blahoslavenstvích. Dobrý skutek konáme, když jsme chudí v duchu, když pláčeme nad odchodem druhých od Boha, když v tichosti umíme snášet špatné jednání druhých vůči nám, když lačníme a žízníme po spravedlnosti, když se snažíme být milosrdní, když jsme lidmi čistého srdce, když jsme tvůrci pokoje, protože z celého srdce odpouštíme všechno svým viníkům, nepřičítáme bližním jejich špatné skutky. Ježíš těmito slovy popsal své jednání. On podle těchto slov žil.
A také řekl, že když jej v tom budeme následovat, budeme blahoslavenými, to znamená šťastnými. My ale tyto rady, které nám Ježíš nabízí, nepřijímáme jako nejlepší řešení, vidíme v tom jen další obtíže a omezování. Nechápeme, že Ježíšova pravidla nám zajišťují šťastný život, že jsou základem a podstatou dobrého života.
Nebudeme solí, nebudeme světlem, pokud lidé neuvidí, že radostně následujeme Ježíše. Musíme nejprve pochopit, že Ježíšova pravidla pro náš život na zemi jsou ta nejlepší a pak v Ježíšových stopách jít. A když se rozhodneme následovat Ježíše, Bůh nám dá Ducha svatého, který nás svou přítomností povede Ježíšovou cestou. O tom mluví svatý Pavel v dnešním druhém čtení: „Moje řeči a kázání nezáležely v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží a ne na moudrosti lidské“.
Když se rozhodneme následovat Ježíše, když uvěříme, že Ježíšova pravidla jsou základem našeho šťastného života na zemi, zakusíme moc Ducha svatého a tak budeme pro tuto zemi solí, pro tento svět světlem. Vždyť je to tak jednoduché.