Středa – 6. týden v liturgickém mezidobí

Mk 8, 22 - 26
Dnešní evangelium o uzdravení slepce přináší několik informací o tom, jak působí Boží milost.
Boží milost vždy odpovídá na žádost člověka. Prosit Boha mohu sám, nebo za mne o potřebnou milost mohou požádat jiní. Ježíš řekl: kde dva nebo tři jednomyslně budou Boha žádat o pomoc, dostanou ji.


Lidé, kteří slepce přivedli k Ježíši, prosili, aby se ho Ježíš dotkl. Tito lidé očekávali konkrétní Boží působení. Dotknout se, znamená jednat. Ježíš není ezoterická bytost, ale ten, který se k našim problémům sklání, aby je vyřešil.
Evangelium dvakrát zmiňuje vesnici. Ježíš vyvedl slepce ven z vesnice a po uzdravení slepci nařídil, aby se do vesnice nevracel. Vesnice je obrazem světa, který vždy hledá nějakou senzaci, nějakou neobvyklost. Svět žije zvědavostí. Ježíš ale nekonal nic pro uspokojení lidské zvědavosti, aby jej považovali za nějakého kouzelníka. Ježíš také nedělal nic proto, aby se zviditelnil. Ježíš svou pomocí a svými zázraky chce člověka přivést k Bohu, pomoci mu uvěřit v Boží dobrotu a prozřetelnost.
Dnešní evangelium vypráví o dvakrát opakovaném úkonu uzdravování. Slepec vidí dobře až po druhém Ježíšově úkonu. V této skutečnosti můžeme najít odpověď na potřebu opakování své modlitby. Někdy potřebujeme věnovat modlitbě hodně času, stále přijímat svátosti, abychom dozráli k přijetí Boží milosti. Často nevidíme všechno dobře, neznáme cesty Božího působení, proto potřebujeme čas, abychom si uvědomili, co musíme ve svém myšlení měnit, aby naše srdce bylo otevřené k přijetí Božích milostí. Musíme dobře poznat Boží cesty, po kterých milost sestupuje.