Úterý - 6. týden v liturgickém mezidobí

Mk 6, 14 - 21
Situace popsaná v dnešním evangeliu se děje i v našich životech. Také zažíváme situace, kdy nemáme prostředky k vyřešení problémů. Co máme, čím disponujeme, nejčastěji nestačí k řešení složitých situací.

Učedníci si najednou uvědomili, že nemají potřebné produkty k přípravě večeře, jen jeden chléb a jsou na jezeře. Máme něco, můžeme něco udělat, ale je to zcela nedostačující k vyřešení problému. Například, moderní medicína může hodně pomoci udržet zdraví, ale ne všechno je schopná vyléčit, a už vůbec nemůže porazit smrt. V našich životech jsou limity, které nepřekročíme.
Když si Ježíš všiml vzniklého problému a viděl bezmocnost svých učedníků, odkázal je na události z nedávné minulosti. Připomněl jim dva zázraky rozmnožení chlebů, tím je upozornil na Boží všemohoucnost, které byli očitými svědky. V našem případě je to vždy odkaz na eucharistii. Ježíšovo rozmnožení chlebů bylo jednoznačnou předzvěstí zázraku eucharistie.
Víra v eucharistii, v zázrak proměny chleba v tělo Páně, dává vždy správnou odpověď na všechna naše omezení a nedostatky, na lidsky neřešitelné problémy. Pokud se obyčejný chléb skrze slova proměňování stává skutečným tělem Kristovým, může Bůh vyřešit také naše problémy.
V dnešním evangeliu Ježíš své učedníky také varuje: „Dejte si pozor a varujte se kvasu farizejského a kvasu herodovského“. Co má Ježíš na mysli, když říká tato slova?
Kvas farizejský a herodovský zobrazuje lidi, kteří se na své cestě k Bohu konají prázdné náboženské obřady a nemají víru v osobní setkaní s Bohem. Týká se to i nás, kteří přicházíme na mši svatou, účastníme se obřadu, pozorujeme a hodnotíme průběh mše svaté, plníme svou povinnost. Nevidíme v liturgii dveře k živému setkání s Bohem.
Když se s Bohem nesetkávám, nemůže mi Bůh pomáhat. A v důsledku neosobního formálního přístupu k eucharistii neustále prožívám svá omezení, nejistoty a stres.