Pátek - 3. postní týden

Oz 14, 2 – 10; Mk 12, 28b - 34
V prvním čtení Bůh skrze proroka volá ke svému lidu: Vrať se Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu, neboť jsi padl pro svou nepravost.
Když do našeho života vstoupí utrpení, bolest a trpké zkoušky, často Bohu vyčítáme, proč mě to potkalo, co jsem udělal zlého? Někde hluboko v podvědomí jsme přesvědčeni, že nás Bůh zkouší, že je příčinou našeho utrpení, protože on nám sesílá kříže. To jsme se naučili v církvi.


Podle slov proroka Ozeáše souvisí utrpení a bída i naše zhroucení s našimi skutky: „Padl jsi vlastním zaviněním, stalo se to kvůli tvé nepravosti.“
Možná se ptáme: Co je ta naše vina, kvůli které padáme a trpíme? Odpověď můžeme nalézt v dnešním evangeliu, kde Ježíš připomíná největší přikázání: Proto miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. Druhé je toto: Miluj svého bližního jako sám sebe.
Nevěrnost tomuto přikázání nás přivádí k různým bolestným pádům. Boží láska působí, když se necháme proniknout Bohem, jde o takové splynutí našeho života s Bohem, abychom mohli říci se sv. Pavlem, už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
Myslíme si, že láska k Bohu znamená dělat dobré skutky. Ale láska k Bohu začíná, když si Boha zamiluji, když ho obdivuji. Stejně jako láska k někomu, koho milujeme, nejprve ho obdivujeme, a pak se láska projeví i v našem chování. Kdo miluje, nedělá špatné věci.
Návrat k Bohu je především poznáním, že jsme na Boha zapomněli, že pro nás nebyl nejdůležitější, že jsme hledali bezpečí v mnoha jiných věcech. Nespoléhali jsme na něj a na jeho milost.

Sestře Faustině Ježíš řekl: Příčinou tvých pádů je to, že příliš spoléháš sama na sebe a málo se opíráš o mně.
Navraťme se k Bohu tak, že objevíme znovu jeho dobrotu a lásku a přestaneme se ho bát. Když se ponoříme do jeho lásky a dobroty, nebude pro nás těžké milovat svého bližního. Když osobně prožijeme, že nás Bůh přes všechna naše omezení má rád, bude pro nás snadnější milovat bližního.