Sobota – 3. postní týden

Oz 6, 1 – 6; Lk 18, 9 – 14
Člověk je přirozeně náboženskou bytostí. To znamená, že potřebuje naplnit své náboženské potřeby skrze různé rituály – poutě, modlitby, půst, almužnu, a podobně. My křesťané se v  náboženských formách moc nelišíme od jiných náboženství. Musíme si být vědomi, že lidské náboženské založení potřebuje naplnění. Tak, jako potřebujeme zahnat žízeň a hlad, tak potřebujeme uspokojit naši náboženskou touhu.


Ani komunisté ve svém ateismu tuto potřebu neodstranili. Jejich májové průvody s transparenty, lampionové průvody, slavení různých výročí kopírovaly náboženské rituály a obřady.
V křesťanství nejde o naplnění náboženských potřeb, ale o víru ve zmrtvýchvstalého Ježíše. Náboženské rituály jsou prostředky, které mají věřící přivádět k setkání se Zmrtvýchvstalým. Důsledkem tohoto setkání je vnitřní zkušenost – Ježíš žije, potkal jsem ho. V křesťanství neexistuje náboženská povinnost. Například: splnil jsem povinnost nedělní mše svaté. Pokud nejdu na mši svatou s radostí jako na návštěvu svého dobrého přítele, přicházím zbytečně a odcházím bez užitku pro sebe.
Dnešní evangelium přináší podobenství o farizeovi a celníkovi, o dvou lidech, kteří se zastavili v chrámě na modlitbu. Ježíš ocenil modlitbu celníka, ale modlitbu farizea odmítl. Farizeus se chlubil svými náboženskými aktivitami. Postím se dvakrát za týden a odvádím desátky. Jeho postoj ukazuje, že žije plněním náboženských povinností, ale nepřivádí ho to k Bohu. Odchází neospravedlněn. Ospravedlněn je paradoxně celník, který jen prosí o odpuštění své hříšnosti. Nemluví se zde o rozhodnutí k obrácení. Ježíš podtrhuje význam upřímné prosby o milosrdenství.
V prvním čtení Ozeáš jinými slovy vysvětluje totéž. „Chci lásku a ne oběť. Poznání Boha chci víc než celopaly.“
Bůh nepotřebuje naše náboženské aktivity, ale práci na obrácení našeho srdce. Bůh očekává, že budeme jednat s láskou a z lásky, ne z vypočítavosti, ne podle svých plánů a svých sobeckých zájmů. Motivem našeho jednání má být vždy láska, kterou je Bůh sám.
Abychom rostli v Boží lásce, potřebujeme poznávat Boha a jeho lásku. To je křesťanské náboženství. Když odhalím krásu Božího života, jeho dobrotu, ovlivní to můj život a promění moje jednání. Budu se snažit být dobrý, jako je Bůh.
Křesťanská modlitba je setkáním se zmrtvýchvstalým Ježíšem, ve které poznávám Boží srdce a rozhoduji se skrze půst a almužnu pokorně sloužit bližním. Nebudu se nad druhé povyšovat, ale budu mít potěšení z konání dobra.