Úterý - 4. postní týden

Ez 47, 1 – 9.12; Jan 5, 1 -3a.5 – 16
První čtení a evangelium ukazují na symbol vody, kterou Bůh používá pro dílo naší spásy, je znamením jeho milosti. Bůh mnohokrát skrze vodu zachránil lidský život, dal vodu také k očištění, abychom se s ním mohli setkat. Vyvolený národ byl vázán k rituálnímu mytí, které bylo nezbytné - jak jsem řekl, k setkání s Bohem.
Pro nás křesťany, má voda také velký význam pro setkání s Bohem. Bez vody by nebylo svátosti křtu, této nejvýznamnější události, která nás spojuje s Bohem.

Voda, kterou jsme byli omyti ve svátosti křtu, nás zrodila k novému životu, stali jsme se Božími dětmi, syny a dcerami Božími.
V prvním čtení jsme slyšeli o vidění proroka Ezechiela, který viděl vodu vytékající z pod prahu chrámu. Tato vize je předzvěstí události na Kalvárii, kde kopím vojáka byla otevřená rána v boku Spasitele, ze které vytekla voda a krev. Církev od počátku viděla v otevřeném boku Spasitele místo, kde se zrodily svátosti církve, to znamená, tyto zvláštní prameny milosti, které nám dávají vše, co potřebujeme k životu z víry, abychom se narodili, rostli, a na konec došli k Bohu.
V tom Ezechielově obraze vidíme, co voda znamená pro život ve všech jeho aspektech, aby se mohl rozvíjet.
Voda v jazyce církve je symbolem Ducha svatého, této nepochopitelné Boží moci, která touží sestupovat do našich životů, aby nám pomáhala a léčila nás, vedla nás v růstu a zrání do důstojnosti Božích dětí.
Evangelium vypráví o uzdravení ochrnutého. Tento muž čekal třicet osm let na milost uzdravení. Řekl, že nepotkal člověka, který by mu pomohl na cestě k Boží milosti. Pokaždé, když Bůh přicházel na toto místo zvané hebrejsky Bethezda s milostí uzdravení, každý z přítomných myslel jen na sebe.
Je to obraz i našeho života, kdy v první řadě myslíme jen na sebe, o druhého, zvláště o cizince nemáme zájem, nejsme ochotni se mu věnovat.
Svátost křtu z nás vytvořila chrám Ducha svatého, a tak z chrámu našeho srdce má také vytékat proud živé vody, tedy oživující laskavosti ke každému. Ovocem našeho života má být dobro, láska a odpuštění.
Nejde o to, že mám něco pozitivního konat, ale především umožnit Duchu svatému proudit skrze mne jako voda, která vnáší potřebné Boží milosti do života druhých. Buďme chrámem Ducha svatého, aby skrze nás proudila pomoc ke každému, kdo je v nouzi. Nebojme se dát Duchu svatému k dispozici. Potřebuje naše ruce, ústa i srdce, aby se Boží láska rozlévala ve světě.