Pátek – 4. týden postní

Mdr. 2, 1a. 12 – 22, Jan 7, 1 – 2. 10. 25 – 30
Člověk je přirozeně náboženskou osobou, proto tíhne k Bohu. Svatý Augustin řekl: „Lidské srdce je nepokojné, dokud nespočine v Bohu.“ Jako tělo potřebuje jídlo a pití, tak se duše potřebuje nasytit Bohem. Skrze prvotní hřích jsme přišli o setkání s Bohem tváří v tvář, ale touha po Bohu zůstala. Vytvořili jsme si různé rituály, skrze které chceme sami tento vnitřní hlad duše nasytit. Ve všech kulturách nalezneme stopy náboženského konání.


Když Bůh připravoval cestu k člověku, aby se s ním setkal tváří v tvář, začal k němu hovořit. Potom přišel na řadu náboženský obřad, jako potvrzení vztahu. Bůh hovořil s Abrahamem, Izákem i s Jakubem. Další etapou byl rozhovor s Mojžíšem, kterému předal Desatero, pravidla pro spravedlivé uspořádání života. Když Bible popisuje cestu Boha k člověku, náboženské obřady jsou až sekundární záležitost, primární je naslouchání Bohu a rozhodnutí poslechnout.
Pochopit, že Bůh existuje, není těžké, problém začíná, když mám podle víry, čili podle Božího přání jednat. Máme v sobě obrovský odpor k poslušnosti. Uvěřit, že Bůh je, to zvládneme, ale netoužíme žít podle Božích pravidel. Vidíme je jako útok na svou svobodu. Morální jednání vnímáme jako zbytečné, zatěžující a obtěžující. Proto se hodně lidí ospravedlňuje ateismem a další, kteří zůstávají v církvi, své křesťanství omezují jen na náboženské obřady.
Když nás někdo chce uvést na správnou cestu k Bohu, stává se pro nás nepřijatelný. O tom vypráví dnešní první čtení: „Číhejme na spravedlivého, je nám k ničemu a staví se proti našim skutkům, vytýká nám přestoupení zákona, předhazuje nám provinění proti mravům. Chlubí se, že zná Boha, nazývá se dítětem Páně.“ Ve křtu jsme se stali Božími dětmi, které mohou žít v blízkém vztahu s Bohem Otcem. Když pokřtění lidé v tomto vztahu nežijí, zůstávají jim jen nějaké prázdné náboženské obřady. To už nejsou lidé víry, Boží děti, kterým Bůh může pomáhat. Každý věřící je pro ně výčitkou, nazývají ho fanatikem a pronásledují ho.
Dnešní evangelium vypráví, že Ježíš na svátky nešel veřejně, ale tajně. To také ukazuje, že se Ježíš distancoval od konání prázdných náboženských obřadů. Ježíš lidi chtěl primárně přivést k živému Bohu, ve kterém měli poznat svého Otce. Ježíš říká: „Vy ho neznáte, já ho znám.“ Chtěl především zprostředkovat setkání se svým Otcem. To je také hlavní úkol církve a křesťanů. Nemáme lidi přivádět k náboženským obřadům a povinnostem, ale zprostředkovat jim setkání s živým Bohem. Předávat svou zkušenost života s Bohem jako svým Otcem. Ti, kteří přijdou do církve, by měli získat zkušenost: Bůh žije, já jsem ho potkal.