Květná neděle

Mt, 26, 14 – 27; Iz 50, 4 – 7; Flp 2, 6 – 11; Pašije podle Matouše
Dnešní mše svatá na Květnou neděli má jiný začátek, než ostatní neděle. Začíná žehnáním kočiček a průvodem. V minulých letech průvod doprovázel také oslík. Možná, nám toto zvíře pomáhalo více pochopit význam vjezdu Ježíše do Jeruzaléma,

tuto událost, kterou dnes v liturgii církve slavíme. Evangelium, které bylo čteno na začátku, mluví hlavně o oslátku. Nejprve Ježíš posílá učedníky, aby k němu přivedli oslátko, pak Matouš připomíná proroctví Starého zákona: „Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara“. Když učedníci přivedli k Ježíši oslici a oslátko, on se na oslátko posadil a tak vjel do Jeruzaléma, radostně vítán velikými zástupy.
Zvíře, na kterém jezdili židovští králové, byl osel. Mělo to prorocký význam. Osel není zvíře do války. Kůň byl zvířetem užívaným ve válce, na kterém přijížděli nepřátelé. Na oslu přijíždí člověk míru. Proroctví ho ukazuje jako člověka pokorného. Ježíš tímto svým příjezdem na oslátku jednoznačně říká, že nepřináší žádné ohrožení, ale přináší mír a usmíření.On není tím, koho se máme obávat.
V evangeliu jsme slyšeli Pašije, vyprávění o posledních událostech z Ježíšova života, o jeho utrpení a smrti na kříži. Jsou zde popsány také různé lidské postoje, jak se lidé vůči Ježíši chovali, a jak na to Ježíš odpovídal. Nejprve máme Jidáše, který Ježíše zradí, když přichází s houfem těch, kteří mají Ježíše zajmout, a políbením na něj ukazuje. Ježíš mu říká příteli. K učedníkům, které žádal, aby se spolu s ním modlili, je trpělivý a nechává je spát. V okamžiku svého zatčení ukazuje svým učedníkům, že na zlo nemají odpovídat zlem, vytahováním meče, ale důvěrou v Boží prozřetelnost. Když stojí před veleradou, lež a pomluvy přechází mlčením, odpovídá jenom na otázku na svou totožnost. Také vladařovi na nic neodpovídá. Mlčí ke všemu, co mu dělají vojáci, co mu říkají lidé pod křížem. Jeho poslední slova na kříži jsou modlitbou. Je to žalm dvacátý druhý, který sice začíná slovy: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil, ale je oslavou Boha za jeho veliké spásonosné skutky, konané v životě svého trpícího služebníka, a poděkováním za plody tohoto utrpení.
Takže máme před sebou člověka, který vždy na všechno zlo odpovídá dobrotou, porozuměním, trpělivostí, shovívavostí a odpuštěním. On je ten opravdový král míru, který k nám přichází na oslátku, nepřináší žádné ohrožení, naopak přináší nám vysvobození z každého zotročení zlem, z každého našeho utrpení.
Bůh nám dal svého jednorozeného Syna. Ježíš je jméno, které je nad každým jiným jménem. V tomto Jménu je moc překonat každé zlo, moc k vítězství každého dobra v nás. Ale aby se moc tohoto Jména v našem životě uskutečnila, musíme před Jménem Ježíš upřímně pokleknout a vyznat v Ježíši z Nazareta svého osobního Pána a Spasitele. Tímto vyznáním vzdáváme Bohu pravdivě slávu a čest. Oslava Svatého týdne nás má přivést k prohloubení porozumění Ježíši Kristu a k podřízení se jeho vládě, abychom nedopadli jako obyvatelé Jeruzaléma, kteří nejprve s úžasem volali: Hosana synu Davidovu, a o několik dnů později: Na kříž s ním! Možná si říkáme, že tak dramatické to s námi není. Ale přijdeme do kostela, slyšíme o Ježíši, a za chvíli si už na něj ani nevzpomeneme, už nás nezajímá. Ježíše přiklopíme kamenem, aby nás nechal v klidu, nepletl se nám do našich záležitostí. Jenomže Ježíš dříve nebo později tento kámen odvalí. Modleme se, aby to bylo co nejdříve, nejlépe během letošních svátků.