Úterý Svatého týdne

Iz 49, 1 – 6; Jan 13, 21 – 33.36 – 38
V dnešních čteních je poodhaleno působení Boží prozřetelnosti. Prozřetelnost vypovídá o všemohoucnosti Boha, jeho vševědoucnosti. Bůh drží vše pevně ve svých rukou, nic neuniklo jeho kontrole. Je pánem vesmíru, ve kterém všechno jde podle jeho plánu. Někdy to vypadá, že v životě inteligentních bytostí, duchů i lidí, Boží plány nejsou uskutečňovány, že Bůh není schopen své plány s těmito bytostmi realizovat. Ale Bůh má vždy cestu, jak svůj plán dokončit. Má nekonečné množství způsobů, jak dosáhnout svých záměrů.


V prvním čtení Bůh vysvětluje, že každý zrozený člověk má splnit konkrétní úkol: „Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem“. Bůh se chce v životě každého člověka proslavit, ale v tom smyslu, aby se jeho spása rozšířila až do končin země. Bohu jde o to, aby se mohla jeho dobrota a láska rozvinout v životě každého člověka. Nejde o to, aby lidé udělali nějaké mimořádné skutky, ale aby Bůh mohl zjevit své milosrdné srdce. Bůh chce odhalit svou nekonečnou dobrotu navzdory všemu, co je zlé.
Často se nám zdává, že Bůh o nás nepečuje, že jsme vydáni na pospas zlu, že naše cesta životem nemá smysl a že Boží prozřetelnost je jen nějakou iluzí. Podobně se cítil i proroka Izaiáš: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu“. Ale člověk svůj život správně neposoudí, nerozhodne, zda naplnil své povolání: „ Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha“.
Dnešní evangelium vypráví o Jidášovi, který se rozhodl a zradil Ježíše. Z venku vidíme v tomto Jidášově skutku velké zlo. Ale museli bychom hluboce přemýšlet, zda je to opravdu zlo. Jidáš splňuje to, co je nezbytné pro realizaci Božího plánu spásy, pro odhalení velikosti Boží lásky. Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm“. Jidáš otevřel dveře pro uskutečnění Božího plánu záchrany. Bůh toto zlo použil ke zjevení své obrovské slávy. Takto působí Boží prozřetelnost, má moc každé lidské zlo proměnit v dobro. Dobro je vždy posledním Božím slovem. Víra v Boží prozřetelnost otevírá náš život pro působení spásy, pro proměnu zla v dobro. Tuto proměnu prožívá věřící člověk pokaždé, když jde ke svátostí smíření. Skrze upřímné vyznání hříchů se otevírá pro Boží působení, které v něm obnovuje život věčný.