Úterý v oktávu velikonočním

Jan 20, 11 - 18
Maria nás svou přítomností u prázdného hrobu učí, jak se i my můžeme setkat se vzkříšeným Ježíšem.
Znala Ježíše velmi dobře, byl přítelem jejich rodiny, vzkřísil jejího bratra Lazara.

Přesto vzkříšeného Ježíše nepoznala. Byl jí cizí, považovala ho za zahradníka. Mnohokrát slyšela od Ježíše, že bude vzkříšen, také před vzkříšením Lazara Ježíš o zmrtvýchvstání mluvil. Ale tato realita byla pro ni stále cizí.
Pochopit vzkříšení je pro nás velmi těžké, protože je to něco, co je nepřirozené. Zmrtvýchvstání popírá vše, co známe o životě na Zemi.
Mariina velká touha být blízko Ježíši jí otevřela oči a uviděla Vzkříšeného. Svůj další život si neuměla představit bez blízkých setkání s Ježíšem. Dokonce i hrob s jeho tělem byl pro ni něčím mimořádně důležitým. Potřebovala něco, co by na Ježíše skutečně ukázalo. Její velkou touhu po Ježíši vyjádřil i pláč.
Máme také my skutečnou touhu být nablízku Ježíši?
Dnes vzkříšeného Ježíše můžeme potkávat v eucharistii. Eucharistie je živý Ježíš, ten, se kterým se Maria setkala u hrobu. Pro Marii byl tímto místem setkání hrob, který jí nejvíce Ježíše přibližoval. Pro nás je tímto místem kostel, ve kterém je oltář a svatostánek. Oltář je místo, na kterém se uskutečňuje Ježíšova nekrvavá oběť, kde chléb se stává živým tělem Ježíše a svatostánek je místo, kde je uchován tento neuvěřitelný zázrak Ježíšovy přítomnosti.
Když budeme mít hlubokou úctu ke kostelům, budeme se snažit být zde co nejčastěji a eucharistie bude stát v centru našeho života, uvidíme zmrtvýchvstalého Ježíše a pronikne nás stejná radost, jako Marii.