Sobota v oktávu velikonočním

Sk 4, 13 – 21; Mk 9, 16 – 15
Obě dnešní čtení přinášejí zprávu o odporu a neochotě přijímat pravdu o zmrtvýchvstání Ježíše z Nazareta. V prvním čtení je řeč o starších z lidu a učitelích Zákona, kteří zakazovali apoštolům pod hrozbou kázat a učit ve jménu Ježíšově, navzdory zázraku uzdravení nemocného člověka. Apoštolové uzdravili chromého člověka ve jménu Ježíše Krista Nazaretského. Ale nikdo z tehdejší náboženské elity v Jeruzalémě nechtěl tento zázrak vzít na vědomí.

Tento odpor ukazuje na velkou neochotu vnímat Boží působení, na neschopnost změnit své dosavadní náboženské představy.
Něco podobného prožívají i apoštolové. Také nejsou schopni věřit pravdě o Ježíšově zmrtvýchvstání. Marie Magdalská je první, která zprávu o zmrtvýchvstání přináší. Ale apoštolové jí nevěří. Možná si řekli, že se této ženě něco zdálo, ale potom přicházejí dva učedníci, jejich přátelé, kteří jednomyslně svědčí. Evangelista říká, že Ježíš, když se zjevil, pokáral apoštoly za tvrdost jejich srdce a nevěru.
Proč je lidem a také nám křesťanům tak nesmírně obtížné věřit ve zmrtvýchvstání Ježíše?
Myslím si, že je to spojené se strachem z Boha, s přesvědčením, že nás Bůh za naše hříchy bude trestat.
Prvním svědkem zmrtvýchvstání Ježíše je Marie Magdalská. Ona je první, které se Ježíš zjevuje. Evangelista o ní říká, že je to žena, ze které Ježíš vyhnal sedm zlých duchů. Být posedlý tolika zlými duchy, to ukazuje na velikou hříšnost. Ale ona poznala velkou Boží lásku, a pak nesla ve svém srdci nové poznání Boha, který je pro člověka spásou. Marie Magdaléna se Boha přestala bát. Proto k ní Ježíš mohl přijít.
Starší z lidu a učitelé Zákona Ježíše ukřižovali, a tak měli veliké výčitky svědomí, to znamená strach z Boha, apoštolové podobně, přece Ježíše zradili, utekli a nechali ho v utrpení osamoceného. Takže také zakoušejí výčitky svědomí, a proto se bojí.
To, co nás zbavuje strachu ze setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem, je jistota, že nám od Boha nic nehrozí, poznání, že Bůh je láska. Je to svědectví Marie Magdalské, že Bůh člověka neposuzuje, ale chce mu pomoci zbavit se každého zotročení zlem. Bůh nám každý, i ten nejhorší hřích odpouští. Můžeme vždy, s každým hříchem, v důvěře přicházet k Bohu. Od Boha nám nic zlého nehrozí. On nám dává spásu. Zmrtvýchvstání je podstatným svědectvím Božího odpuštění. Strach z Boha je hlavní překážkou na cestě k němu. Strach nás zavírá, brání nám uvěřit v Boží odpuštění, které přichází ve zmrtvýchvstání Ježíše.