Úterý – 2. týden velikonoční

Jan 3, 7b – 15
Dnešní evangelium přináší pokračování rozhovoru, který Ježíš vedl s Nikodémem. Toto je jeden ze základních textů, který vysvětluje, jak získat věčný život.
Lidský život na Zemi má svůj nevyhnutelný konec, kterým je smrt, ve smyslu úplného zničení. Ježíš vyučoval také o Božím plánu znovu otevřít člověku věčnost.

Učil, že člověk může být spasen a že tato záchrana přichází s ním: „Aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný“.
Víra v Ježíše, v jeho záchranu je spojena s pochopením významu jeho kříže: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka“. Hlavní událostí v Ježíšově životě je jeho spásonosná smrt na kříži. Svatý Pavel o sobě říká, že nechce znát nic jiného než kříž Ježíše Krista, a je nejvíc pyšný právě na Ježíšův kříž. Ježíšův kříž obsahuje pravdu, že současný život musí zemřít, aby se mohl narodit nový. Ježíšův život, jeho tělo zničené smrtí na kříži skutečně po třech dnech ožilo v nové kvalitě. To se stalo s Ježíšem z Nazareta, ale kudy má vést naše cesta, abychom podobně v našem těle ožili? Ježíšovo zmrtvýchvstání máme velmi dobře dosvědčené, ale jak můžeme vstát z mrtvých my? Potřebujeme také prožít podobné utrpení a smrt?
V rozhovoru s Nikodémem Ježíš mluví o novém narození: „Musíte se znovu narodit“. Nikodém se Ježíše ptá: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Přece nemůže podruhé vejít do mateřského lůna a narodit se“. Ježíš vysvětluje, že jde o narození z vody a z Ducha. Toto nové narození se děje ve svátosti křtu. Ale není to automatické. Narození k novému životu, který se nekončí a uskutečňuje se ve svátosti křtu, musí doprovázet víra v Ježíšovu spasitelnou smrt na kříži. Svátost působí jen tehdy, když je přijata s vědomím událostí na Golgotě a pak s rozhodnutím spojit se s Ježíšovou smrtí. Toto rozhodnutí vyjadřujeme slovy: Ježíš je můj osobní Pán a Spasitel.