Pátek - svátek Obrácení sv. Augustina

28. srpen roku 430 byl den smrti svatého Augustina. Od toho dne uplynulo už tolik století a my stále tuto úžasnou osobnost obdivujeme. Byl to mimořádně talentovaný muž, génius. Neustále duševně i duchovně rostl, měl odvahu vstupovat do toho, co je nové. Byl až do své smrti neuvěřitelně okouzlující.
Od jeho smrti se ve světě hodně změnilo, ale svědectví jeho života, to, co promyslel, promodlil a zanechal ve svých spisech, je stále aktuální a nadčasové.

Augustin se neustále učil a vzdělával, také jeho rodiče Monika a Patricius ho k tomu vedli. Augustin zápasil nejen o vzdělání, ale také bojoval o víru v Boha, usiloval o vztah s Bohem.
Augustinovo postupné obracení se k Bohu je drama, které nás zajímá nejen pro lepší porozumění jeho životu, ale především pro porozumění nám samým a naší cestě víry.
Jak Augustin našel cestu smíření se sebou samým a s Bohem?
Neptáme se na to ze zvědavosti, ale především pro náš užitek. Hledáme pomoc ke zkvalitnění života. Augustin měl zkušenost živého vztahu s Bohem už v dětství díky víře své matky Moniky. Píše o tom v Confessiones: „. Kvůli tvému milosrdenství, Bože, jsem již v dětství s mateřským mlékem přijal a uchovával lásku k tvému Synu a mému Spasiteli. A pokud jsem četl nějaké dílo, i když mělo nejvkusnější literární formu a vypovídalo skutečné věci, nemohlo mě celého uchvátit, protože tam chybělo jméno tvého Syna,“ ( conf III 4, 8)
Přestože Augustin říká, že přijal pravdu o Ježíši Kristu s mateřským mlékem, dostal se do sporu se svou matkou i její vírou a vzdálil se od ní. Monika zůstala pevná ve víře i ve svém vztahu k synovi. Její talentovaný a vzdělaný syn ji nemohl odradit od víry. Byla také přesvědčena, že jednoho dne její syn bude ve víře tam, kde stojí ona.
V Augustinově životě vidíme princip, že svědectví věřících křesťanů je pro víru zásadní. Vedle matky Moniky je to i poustevník Antonín, filozof Victorinus, biskup Ambrož a mnoho dalších. Augustin se nebál přijmout tato živá svědectví křesťanů, aby sám šel dopředu. V noc Zmrtvýchvstání v roce 387 byl Augustin pokřtěn biskupem Ambrožem a stává se řádným členem katolické církve. Rezignuje na činnosti, které ho držely v Itálii, vrací se do Tagasty, kde spolu se skupinou přátel začíná vést klášterní život, zcela oddaný Bohu. O několik let později je ze života plného ticha a rozjímání povolán k pastorační práci, nejprve jako kněz, aby ve jménu biskupa kázal a poté se sám stal biskupem v Hippo, kde sloužil církvi dalších 35 let.
V jeho životě se událo mnoho změn, které často byly jako by proti jeho vůli a touhám. To byly vždy začátky nových kapitol, které vyžadovaly jako by nové obrácení. A v těchto zlomech života hledá Augustin pomoc a radu v jedné jediné knize, v Bibli.
Obzvláště když se rozhodoval přijmout biskupské svěcení, které je spojeno s radikální změnou směru života od ticha kláštera k velké pastorační aktivitě, vyžádal si Augustin několik měsíců, aby se mohl ještě hlouběji ponořit do Bible. Jeho život dostal nový směr. Nechtěl to sám, ale přijal tento nový úkol. Augustin se dal do služby lidem a církvi. Ujal se tvrdé práce kazatele a pastýře církve v Hippo, zúčastňoval se také četných synod, obtížných teologických diskusí, jeho korespondence proudila do téměř všech provincií římské říše.
Augustin od svého mládí stále hledal zdroj pokoje. Tento zdroj našel v Miláně. Když naslouchal kázání biskupa Ambrože, setkal se s Bohem. Zpočátku Augustina zajímalo, jak milánský biskup kázal – byl to profesní zájem. Ambrož byl dobrý řečník – rétor. Poté se jeho pozornost zaměřila na obsah, který byl v kázáních biskupa Ambrože, a jeho srdce se otevřelo Bohu.
Toto otevření srdce Bohu přineslo Augustinovi zásadní změnu do dosavadního způsobu života, obrácení. V této dramatické bitvě, mezi „mnou a mou duší“, jak píše Augustin: „Držel jsem hlavu sevřenou v rukách, trhal jsem si vlasy, sevřenýma rukama jsem si svíral kolena“. Nakonec se rozhodl stát se křesťanem. V tomto vnitřním boji opět hrála důležitou roli Bible, zejména Pavlův list Římanům. Setkání s Bohem, který se zjevil v Ježíši Kristu, přiměl Augustina, aby se vzdal profese rétora a přijal novou orientaci, oblékl se v Ježíše Krista.
Zkušenost jeho života ukázala, že Bůh, který se zjevil v Ježíši Kristu, objímá a nese člověka, a dává mu plnou radost a štěstí. Augustin k tomu říká: „Touží tě chválit tato částečka světa, kterou jsi stvořil. Učinil jsi sám, že chválit tě je blažené. Stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je nepokojné, dokud nespočine v tobě.“