4. neděle velikonoční

Sk 2, 14 a. 36 – 41; 1 Petr 2, 20b – 25; Jan 10, 1 - 10

Základem křesťanského života je víra v Ježíše z Nazareta, Pána a Spasitele. V dnešním prvním čtení to svatý Petr vysvětluje: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem (to znamená Spasitelem) ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali“. Na první pohled vyznání, že Ježíš je Pán a Spasitel zní velmi jednoduše, ale v těchto dvou slovech je vysoký nárok, který jen těžko přijímáme. Není to krásná idea k diskusi, ale velmi konkrétní požadavek na směřování našeho myšlení, a též našeho jednání.

Když člověk pravdivě vyznává, že Ježíš z Nazareta je Pán a Spasitel, zároveň podřizuje celý svůj život obsahu těchto slov. 

Potřebujeme si neustále uvědomovat a prohlubovat vědomí, co znamená, že Ježíš je Pán, že je Spasitel, aby naše vyznání víry bylo vědomé, upřímné a tím pravdivé.
Dnešní evangelium přináší obraz Ježíše jako dobrého pastýře. Úkolem pastýře je péče o stádo ovcí. Pastýř udělá všechno, co stádo potřebuje. Ví, kde jsou dobré pastviny, má schopnost a sílu chránit stádo před záhubou, touží přivést ztracenou ovci zpátky do stáda, aby nezahynula. Ovce bez pastýře nemůže existovat, směřuje ke zmaru. My křesťané jsme podle evangelia přirovnáni k ovcím. Toto přirovnání naše lidská pýcha velmi těžce nese. Myslíme si, že se umíme dobře rozhodovat, volit správný směr svého života. Víme, co je pro nás dobré a co je zlé, jakou cestou dosáhneme úspěchu. Nedovedeme si představit, a už vůbec ne s tím souhlasit, abychom se někomu úplně podřídili, nebo se někým nechali řídit.
Obraz pastýře a také význam slova Pán právě na to ukazuje. Biblický titul Pán, v Řečtině Kyrios je oslovení absolutního vladaře. Svatý Pavel ve svých dopisech několikrát říká, že Bůh Ježíšovi všechno položil k nohám, že on je nade vším, co existuje. Když vyznávám víru, že Ježíš je Pán, zároveň se rozhoduji k absolutní poslušnosti tomuto člověku. Ježíš je po zmrtvýchvstání dále člověkem, jedním z nás lidí, již proměněný, ale stále člověk. Skrze vyznání, že Ježíš je Pán, přijímám poslušnost jeho evangeliu. Slova evangelia pak řídí celý můj život. Vyznání, že Ježíš je Pán, je neustálou výzvou k poslušnosti a k podřízenosti.
Další část tohoto základního vyznání víry zní: Ježíš je Spasitel. Spása znamená, že my lidé, kteří podléháme smrti, získáme život věčný. Naše smrt je překonána. Smrt z našeho života může odstranit jen Ježíš z Nazareta. V dnešním druhém čtení apoštol Petr vysvětluje: „On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jsme uzdraveni.“ Tato slova ukazují, že všechno, co se týká naší věčnosti, je podřízeno Ježíši. Potvrzuje to i dnešní evangelium: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn“. Takže vyznání, že Ježíš je Spasitel, ukazuje, že nám jen Ježíš dává spásu, otevírá nám věčnost.
Vyznání, že Ježíš je Spasitel ukazuje na naši nedostatečnost a neschopnost udělat aspoň něco pro naši věčnost. Život věčný je darem Ježíše z Nazareta, protože on na svém těle vynesl naše hříchy na kříž, on zemřel za každý náš hřích, jen jeho krev má moc očistit nás ze špíny hříchu a tak nás zachránit pro věčnost.
Ovce jdou za pastýřem jen tehdy, když znají jeho hlas. K věčnému životu půjdeme jen tehdy, když uznáme v Ježíši svého Pána a budeme ho poslouchat. V Ježíši poznáme svého pastýře, když se ho přestaneme bát a budeme mu důvěřovat. Ježíšův hlas zná ten, kdo mu důvěrně naslouchá. Pokud nenajdu odvahu důvěřovat, nenajdu svého Pastýře, svého Spasitele. Důvěra se rodí z přijetí pravdy, že Ježíš přišel, abychom měli život a měli ho v hojnosti.
Dnešní evangelium nás upozorňuje také na zloděje, který přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu.
Na zemi se nacházíme v situaci, kde na nás zvenku útočí náš věčný nepřítel, který nás chce zničit – zlý duch, satan, a uvnitř máme sami obtíž poslechnout Ježíše jako svého Pastýře a Spasitele, a tím získat bezpečí zde na zemi a jistotu věčnosti. Bojíme se upřímně vyznat, že Ježíš je můj osobní Pán a Spasitel.
Myslím si, že skutečnou pomoc k vyřešení tohoto tragického problému nalezneme v neustálém opakování Ježíšových slov: „Já jsem přišel, aby měli život a aby ho měli v hojnosti.“ A také modlitbou žalmu dvacátého třetího: „Ježíš je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha. Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života.“