Čtvrtek - 4. týden velikonoční

Sk 13, 13 – 25; Jan 13, 16 – 20
V prvním čtení svatý Pavel ukazuje, jak Bůh v historii vyvoleného národa chystal příchod Spasitele světa. Skrze různé historické události Bůh připravoval tento národ, aby z něj mohl vyjít Mesiáš. Z toho vyplývá, že i naše setkání s Bohem, s jeho milostí, vyžaduje naši přípravu.

Vyvolený národ ve své historii zažil události velké a radostné, ale také velmi těžké a tragické. Jedno přísloví říká: Bůh píše rovně na křivé řádky našeho života.
Historie vyvoleného národa, stejně jako i naše osobní, vede k setkání s Bohem. Setkání s Bohem, s jeho dílem spásy je tím jedinečným cílem, ke kterému směřuje historie světa, historie národů a je i cílem každého člověka.
Dějiny vyvoleného lidu ukazují, že všechno, co se stalo, Bůh svým způsobem použil k dosažení zamýšleného cíle. Pochopení této pravdy přináší velký pokoj našemu srdci. Boží prozřetelnost je jedním velikým milosrdenstvím. Boží myšlenky a kroky vedou k jednomu finále, aby dobro a život mohly zvítězit. Říká se, že Bůh člověku zůstane navždy věrný, protože jeho láska nikdy nekončí.
Dnešní úryvek evangelia vypráví o Poslední večeři. Ježíš řekl, že ví, co se děje i co dělá Jidáš. Jednání Jidáše bylo nezbytné, aby se naplnil výrok Písma. To, že Jidáš nenašel cestu k pokání, k Bohu, to je jeho tragédie, ale stalo se, co Písmo předpovědělo, co bylo nezbytné k realizaci Božích úmyslů.
Tento obraz nám může hodně pomoci pochopit špatné chování druhých, jejich provinění a také naše špatné chování vůči ostatním. Ježíš všechno, s čím se setkával, odevzdával Bohu. Odpustil každé zlo. Řekl: „Služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, když podle toho jednáte“. A pak říká: „Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá mne, kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal“. A pravdou je, že ne každý, koho k nám Ježíš posílá, nám prospěje.
Bůh nás v pozemském životě připravuje ke konečnému setkání s ním tváří v tvář, k přijetí daru naší spásy. Pochopme konečně, že všechno, co se stalo v našem životě, všechno, co jsme udělali sobě i druhým, a také všechno, co jiní udělali nám, musíme úplně odevzdat Bohu a Jeho milosrdenství, aby Bůh mohl realizovat plán naší spásy.