Středa - 5. týden velikonoční

Sk 15, 1 – 6; Jan 15, 1 – 8
Dnešní první čtení popisuje spor mezi Pavlem a Židy, obrácenými ke křesťanství. Pavel jednoznačně hlásal, že člověk může být spasen pouze skrze víru v Ježíše Krista. Naproti tomu Židé, obrácení ke křesťanství tvrdili, že člověk ke spáse potřebuje kromě víry v Ježíše ještě obřízku, čili dodržování Mojžíšova zákona. Židé věřili, že člověk ke spáse, darované Ježíšovou smrtí na kříži, musí ještě podstoupit různé rituály.


Na jedné straně toto myšlení Židů obrácených ke křesťanství vypadalo jako velmi zbožné. Tímto ale zpochybnili absolutní dostatečnost oběti kříže.
Toto myšlení Židů nám také není cizí. Těžko přijímáme skutečnost, že spása je dar, který nám Bůh dává zdarma. Jsme přesvědčeni, že musíme udělat něco konkrétního, něco důležitého, abychom byli spaseni. Nechápeme, že tak velký dar, kterým je náš věčný život, může být úplně zdarma. Zažíváme, že všechno, co je pro nás důležité a čeho chceme v životě dosáhnout, musíme obvykle tvrdě odpracovat, že si odměnu musíme zasloužit.
To, co nás stojí hodně námahy, je uvěřit, že spása je zdarma. Přijmout jen tak absolutní Boží dobrotu je velmi těžká práce.
Dnešní evangelium přináší obraz révy. Ježíš skrze tento obraz popisuje vztah, který s ním máme mít. Přijetí daru spásy je takovým naroubováním k osobě Ježíše. Ježíš a já se máme stát živou jednotou, ničím nerozdělenou.
Dobré skutky, které nese můj křesťanský život, nemohou být zdrojem mého vychloubání a sebepotvrzování, kdy budu říkat: podívej se, Pane Bože, co jsem pro tebe krásného udělal, jak jsem dobrý. Dobré skutky vyplývají z pevného spojení s Ježíšem, jako vinná réva neplodí bez kmene. Proto se učím spolupracovat s Boží milostí. Nejde o to, abych se před Bohem chlubil dobrými skutky, které jsem udělal. Dobrý křesťan dává Bohu prostor, aby Bůh skrze něj konal to dobro, které chce konat. Maria také byla jen svědkem velikých Božích skutků, za které děkovala.
Ježíš říká: Beze mne nemůžete dělat nic, co je opravdu dobré a správné. Jen skrze naše úplné spojení s Ježíšem bude ovoce našeho života opravdu dobré: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec.“ Dobré skutky, které máme dělat, musí být Božími činy, dělanými skrze nás. Jen tehdy oslavíme Boha, když Bůh v nás odhalí sám sebe. To je ten bod v našem životě, který vyžaduje velkou práci, velké úsilí z naší strany. Uvěřit Bohu a darovat mu sám sebe, svůj život a své tělo. Především nesmím překážet Bohu v konání dobra skrze mne.