6. neděle velikonoční

Sk 8, 5 – 8. 14 – 17; 1 Petr 3, 15 – 18; Jan 14, 15 – 21
Při tragédii v ráji člověk svými pochybnostmi o Boží dobrotě ztratil všechno, především každodenní kontakt s Bohem a tím opravdové štěstí a zdar v díle. Velmi lehko a rychle se dostal do konfliktu s druhým člověkem, a tím se stal osamělým a ztratil i nesmrtelnost. V ráji člověk žil v úplném bezpečí, necítil se ničím ohrožován, nebál se Boha ani druhého člověka. Můžeme říci, že žil v atmosféře přátelství. Každá nejistota a strach, který se objevuje v našem životě, nám podkopává nohy.

Strach rodí pochybnosti, zbavuje nás důvěry k Bohu i k druhému člověku a tím nás vede do samoty, což je zdrojem našich neštěstí.
Bůh se neurazil, když ho člověk odmítl. Od samého počátku Bůh hledá způsob, jak se s námi znovu setkat. Hned po hříchu, který spáchali Adam a Eva, Bůh přichází a hledá je. Volá: Adame, kde jsi? To Adam nevyšel z úkrytu, kde se schoval. Další krok, který Bůh udělal k člověku, je ten, že ho obléká do kůže zvířat, aby nebyl nahý, to je bezbranný, aby nemrzl zimou světa a masem z těchto zvířat nasytil jeho hlad. Je jasné, že zástěra, kterou si člověk udělal z listí, mu nedala potřebnou ochranu a pomoc. Tento obraz vypovídá o stavu člověka po hříchu. Člověk už nemá schopnost, vyrovnat se se svými problémy, neumí schovat před druhými svou ubohost. Obraz potopy je další krok Boha, který vodou zachránil několik lidí před úplnou lidskou zkažeností. Potopa seslaná Bohem nebyla žádným trestem, jen záchranou těch, pro které lidství bylo ještě důležité. Byla to rodina Noeho, jejíž členové žili ještě společně. Na hoře Chorebu dává Bůh lidem Desatero, svou moudrost a radu, jak správně žít, aby se člověk nevzdaloval od Boha a od lidí, ale přicházel k Bohu i k bližním, aby neskončil ve zhoubné samotě. Nakonec se Bůh sám stává člověkem v Ježíši z Nazareta, dává nám vzor života, který se řídí láskou. Ve spojení s Ježíšem člověk přestává utíkat od Boha i od lidí a získává odvahu k opravdovému setkání s Bohem i s druhým člověkem. Jen skrze toto spojení je možné opravdové přátelství.
Když Ježíš odcházel z tohoto světa, byl si vědom, že nás nemůže nechat bez pomoci jako sirotky, napospas našemu sobectví, na útěku do tragické samoty. Přislíbil nám poslat nového Přímluvce, Pomocníka – Ducha svatého, který nás bude provázet a pomáhat nám, abychom se smířili s Bohem i s druhými.
Po pádu člověka do hříchu Bůh neustále a neúnavně přicházel s nabídkami záchrany, až po seslání Ducha svatého. Takže nejsme sirotci, kteří by museli mít strach z Boha a z druhého člověka a trpět velkou nejistotou.
Už v ráji člověk selhal. Eva zhřešila a hned za sebou strhla Adama. Taková je naše přirozenost, že neúnavně hledáme spojence. Nechceme v tragédii zůstat sami. Buďme si vědomi, že kromě druhého člověka stojí při nás také Bůh ve své třetí osobě, jako Duch svatý. Bůh nám nabízí svou přízeň, aby nás vedl k plnosti života. V dnešním evangeliu Ježíš říká: „Já jsem živ a také vy budete živi“.
Možná, že se ptáte, jak se můžete setkat s Duchem svatým?
Duch svatý přichází ve svátosti biřmování. O tom vypraví první čtení. Filip hlásal v Samaří pravdu o Ježíši z Nazareta, že je Mesiáš, Spasitel a zachránce člověka. Hodně obyvatel Samařska uvěřilo v Ježíše a dalo se pokřtít v jeho jménu. Setkání s Duchem svatým začíná pochopením pravdy, že Ježíš z Nazareta nám svou obětí na kříži otevřel cestu k setkání s Bohem a též s druhými lidmi. Zničil náš hřích, který nám skrze výčitky svědomí neustále připomíná naše špatnosti, odsuzuje nás a tak nás odděluje od sebe navzájem.
Duch svatý přichází, když věříme, že Ježíš svou smrtí na kříži zboural zeď nepřátelství, kterou jsme svými hříchy vybudovali mezi sebou navzájem a mezi námi a Bohem. To znamená, že v Ježíši zmizí všechno, co nás od druhého odděluje. Když odevzdám svůj hřích Ježíši, hřích je smazán, neexistuje. A když mezi námi už nic nestojí, Duch svatý může přijít.
Takže bez křtu není možné biřmování, a bez biřmování je křest zbaven své plné účinnosti. Je to tak, jako bychom se zastavili v polovině cesty.
Vy, kteří jste dosud nepřijali svátost biřmovaní, ochuzujete se o přítomnost Ducha svatého, o jeho dary a pomoc. Bez Ducha svatého nemůžete plně žít milost křtu. Vy, kteří jste již byli biřmování, ale Ducha svatého neznáte, otevřete se jeho přítomnosti a působení. Využijte blížící se svátky Letnic k opravdovému setkaní s Duchem svatým, důvěrně se mu otevřete a proste o jeho působení.