Středa - 6. týden velikonoční

Sk 17, 15. 22 – 18, 1; Jan 16, 12 – 15
To, co jsme slyšeli v prvním čtení, je velmi důležité i pro růst naší víry. Tento dnešní úryvek ze Skutků apoštolů ukazuje dvě duchovní skutečnosti, které jsou v nás přítomné, když se opravdu setkáváme s Bohem.
Apoštol Pavel v první části svého projevu na Areopagu v Athénách, navázal na duchovní skutečnost, která je společná všem lidem, a to je náboženský rozměr.


Člověk je přirozeně náboženskou bytostí, takže hledá a bude hledat duchovní zkušenosti, které jeho náboženské potřeby naplní. Svatý Augustin to velmi jasně vysvětlil, že lidské srdce je neklidné, dokud nespočine v Bohu, protože člověk byl stvořen jako bytost zaměřená na Boha. Svatý Pavel ve svém projevu na Areopagu řekl něco podobného: "Jsme dokonce z jeho rodu. Když jsme z Božího rodu …". Takže člověk, i když o sobě říká, že je ateista, nepřestává být náboženskou bytostí. Hlad po náboženství, přítomný v lidské přirozenosti, stále hledá uspokojení. Vyjádřením tohoto hladu v období komunistické diktatury byly průvody, manifestace a podobně. Dnes jsou to například koncerty se svými rituály, světelnými a kouřovými efekty.
Dnes i v dávných dobách lidé v duchovní oblasti tápali ve tmě, protože, jak učí sv. Pavel, člověk nemůže sám ze sebe překonat svá lidská omezení a pochopit Boha.
Bohužel snadno ulpíme na nějakých náboženských obřadech, zatímco Bůh chce s námi budovat vztah. Bůh vždy dělá něco, co nezapadá do našich plánů a nerozumíme tomu, protože Bůh je pro nás nepředstavitelný. Do našich malých lidských plánů se nevejde.
Když Pavel ve svém projevu na Areopagu začal mluvit o zjevení Boha v osobě Ježíše z Nazareta a zvlášť o jeho smrti a vzkříšení, vzdělaní moudří Athéňané se mu vysmívali.
Myslím si, že i my křesťané, musíme být velmi obezřetní v tom, jaký Boží obraz si vytváříme. Velmi často se stává, že pravdu evangelia oblékáme do našich lidských šatů a deformujeme. Bojíme se nechat evangeliem provokovat. Poselství evangelia je naprosto odlišné od našeho náboženského myšlení, a to znamená, že bychom měli odvážně toto své myšlení odložit.
Nejdůležitější pro nás je akt vyznání víry, především v této nejvíc nepravděpodobné události, kterou je vzkříšení Ježíše. Na naší zemi od jejího počátku nikdo nic takového neslyšel, aby se tělo mrtvého muže tři dny po smrti vrátilo zpátky do života. Existuje pouze tento jeden případ, týkající se osoby Ježíše Nazaretského.
Měli bychom mít odvahu upřímně se zeptat sami sebe, jestli tomu opravdu věříme? A jestli naše křesťanství není uzavřeno do náboženských obřadů v Církvi?
Dnešní evangelium hovoří také o roli Ducha svatého, jehož hlavním úkolem je, aby nás uvedl do veškeré pravdy, a především do této základní pravdy o vzkříšení Ježíše.
Možná, že se budeme muset v našem náboženském životě otevřít setkání s Duchem svatým, který nám pomůže uvěřit v pravdu o vzkříšení Ježíše, aby ta pravda formovala náš náboženský život.
V první řadě máme být věřícími lidmi, a teprve potom náboženskými, a to takovým způsobem, aby naše náboženství neudusilo víru ve vzkříšeného Ježíše.