Středa - 7. týden velikonoční

Sk 20, 28 – 38; Jan 17, 11b – 19
Pokud jde o nebezpečí, která hrozí církvi a našemu křesťanskému životu, vidíme je především ve vnějších příčinách. Jsme přesvědčeni, že nepřítel je venku, a z venku útočí.
Je pravda, že svět, ve kterém žijeme, je vůči nám křesťanům nepřátelský. Ježíš řekl, že svět ho nenávidí, a bude nenávidět i nás křesťany, nás, věřící v Ježíše.

Stále pokračuje pronásledování křesťanů, a někdy dokonce velmi krvavě. Ale hlavní nebezpečí církvi hrozí z jejího středu, od těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící.

Církev si je vědoma, že vnější pronásledování jí přináší plody, umožňuje její vývoj a růst. Církev vždycky věděla, že krev mučedníků je zdrojem nových konverzí, nových věřících.

Takže hlavní hrozba není zvenku, protože všechna agrese, která na církev doléhá zvenčí, slouží jejímu rozvoji. Zatímco skutečné nebezpečí přichází zevnitř církve, od těch, kteří říkají, že jsou Kristovi následovníci. Velmi jasně nám to v prvním čtení vysvětlil sv. Pavel: "Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci, a že stádo šetřit nebudou... Ano, z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří se budou snažit převrácenými řečmi strhnout učedníky za sebou."
V evangeliu jsme slyšeli pasáž z Ježíšovy Velekněžské modlitby, kde nebeského Otce prosí především o dar jednoty pro ty, kteří uvěří. Protože jen jednota věřících je silou, kterou se můžeme bránit proti útokům světa. Jednota křesťanů má v sobě sílu neutralizovat jakýkoliv útok zvenčí. Protože jen jednota nás věřících, má moc přivádět k víře v Ježíše, a tím překonat rozdělení a nenávist.
Kéž je naše modlitba vášnivým výkřikem k Bohu, aby nás odvrátila aspoň od pomlouvání jeden druhého, abychom mezi sebou nestavěli zdi nepřátelství. Měli bychom se neustále modlit: V Ježíši Kristu se zříkám každé špatné myšlenky, každého špatného slova o druhém křesťanu.