Neděle - Letnice 2020

Letnice jsou jasným potvrzením, že můžeme zcela důvěřovat Bohu, protože Bůh nám úplně důvěřuje. Sestoupení Ducha svatého ukazuje dobré Boží záměry a plány. Letnice říkají, že Bůh je zcela důvěryhodný. Rozhodl se stát při nás, aby nám mohl pomáhat. Nepřišel nás potrestat, ale dát nám věčný život o nepochopitelné nádheře a kráse. Sestoupení Ducha svatého potvrzuje Boží vůli dát nám zdarma nový věčný život.

Milost v plném smyslu je Duch svatý, který není odměnou za náš dobrý bezhříšný život, ale zásadní pomoc, díky které můžeme růst k plné dokonalosti, až k setkání s Bohem tváří v tvář, jako syn a otec.
Jeden z hlavních svědků pravdy o Boží milosti, kterou dostáváme zdarma, je sv. Pavel. V první fázi svého života byl velmi horlivým farizejem, který se snažil vlastní silou důsledně plnit Boží přikázání, Boží požadavky. Ale v určitém okamžiku zažil zásadní otřes, ve kterém pochopil, že se na této své cestě s Bohem nesetká. Obrazně řečeno: pochopil, že nepotřebuje právníka, který mu zprostředkuje kontakt s Bohem. Nelze Bohu říci: Podívej, Bože, splnil jsem tvé požadavky, jsem dobrý, protože na zemi nemáme jistotu, zda děláme všechno dobře.
Událost obrácení zrodila v srdci Pavla důvěru v Boha, dětskou jednoduchost, ztratil zábrany svěřit svůj život do Božích rukou. Dal se zcela vést Bohem. V dopise Římanům píše: „Dědictví tedy vychází z víry, aby bylo darem daným zdarma.“ Klíčovým slovem ve vztahu Pavla k Bohu se stala milost, dar zdarma daný. Pochopil, že jeho život nemůže řídit princip: Musím držet všechno ve své ruce, abych byl v bezpečí, protože to je otroctví. Když držím vše ve svých rukou, směřuji do úzkosti, strachu a malomyslnosti. Stanu se deprimovaným, smutným a vězněm svých nenaplněných přání.
Pavel poznal, že Bůh ho bez jakýchkoli podmínek nese a miluje, že se před ním nemusí ničím chránit nebo zabezpečit. A to je svoboda, uvolnění z nesnesitelné zátěže. Bůh k němu přišel a povzbudil ho: Nemusíš se bát ani mě, ani kohokoli jiného. Nemusíš se bát ničeho, pokud jde o tvůj život nebo existenci světa. Držím svět a život každého člověka pevně ve svých rukou. Stvořil jsem tě a přijal za syna ve svém Synu.
Když prožiji tuto lásku, otevře se mi prostor, ve kterém mohu dýchat z plných plic, a zažiji skutečnou svobodu, mír a radost.
Objev, že smím k Bohu přistupovat bez jakýchkoliv podmínek, že mě z jeho strany nic neohrožuje, že nemusím Bohu nic dokazovat, ve mně buduje důvěru a dává mi jistotu. A to je základ pro křesťanský život, pro svobodu Božích dětí.
Když získávám vnitřní zkušenost, že jsem Bohem zcela akceptovaný, že mě takového, jaký jsem, přijal za svého syna, a pak když odpovím na jeho důvěru svou důvěrou, má totožnost, mé lidství získává svou důvěryhodnost a tím svou velikost a krásu. Není nic důležitějšího, než vidět sám sebe jako Boží dítě.
Schopnost vidět se jako Božího syna nemáme. Nejsme schopni sami ze sebe tuto totožnost přijmout, protože nevěříme v nekonečnou Boží dobrotu. Nechápeme, že můžeme získat tak veliké dobro zdarma. Bůh k nám vždy přichází jako dobrý otec ke svému milovanému dítěti, navzdory tomu, že se toto dítě chová špatně, že je neuvěřitelně rozmazlené. Každý člověk, bez ohledu na to, kde právě v životě stojí, do jakého zla se zapletl, je pro Boha neustále jeho milovaným dítětem. Bůh svůj pohled na nás nikdy nezmění, nepřestane být našim otcem. Bůh nás jako první, a to jednou provždy, miloval.
Podívejme se znovu na sv. Pavla. Před svým obrácením s neuvěřitelnou horlivostí chtěl potěšit Boha, zalíbit se mu, nechtěl ho v ničem zklamat a uslyšel, že ho pronásleduje. Musel oslepnout, aby mohl konečně správně vidět.
I my budeme slepí, dokud neuvidíme Boha jako lásku, jako tatínka, který miluje každého člověka, protože je vždy jeho milovaným dítětem.
V dopise Římanům Pavel píše: „Do našich srdcí byla vlita Boží láska prostřednictvím svatého Ducha, který nám byl dán.“
Byli jsme sice pokřtěni, většina z nás také obdržela svátost biřmování, což znamená, že bychom měli mít zkušenost Boží lásky, že bychom si měli být jisti Boží dobrotou, ale ve skutečnosti to tak není. Proč?
Myslím si, že z jednoho důvodu, že nerozumíme pravdě o Duchu svatém, že s ním nemáme osobní zkušenost, je nám stále cizí, neznámý. Neumíme o něm mnoho říci, možná známe jen několik naučených katechetických definic. Aby nás Duch svatý mohl přesvědčit, že Bůh je láska, že je dobrý, že je náš tatínek, potřebujeme se s ním setkat, vybudovat důvěrný vztah.
Využijme dnešní slavnost, abychom se k Duchu svatému přiblížili, aby se pro nás stával více a více přítelem.