Neděle - slavnost Nejsvětější Trojice

Martin Buber ve svých chasidských příbězích vypráví o první cestě budoucího rabína Levi Icchaka k rabínovi Šmelkovi z Nikolsburgu, kterou podnikl proti vůli svého tchána, protože chtěl hlouběji poznat podstatu bytí. Po návratu na něj jeho tchán rozzlobeně křičel: Tak co ses od něj naučil? Levi Icchak odpověděl: Dozvěděl jsem se, že existuje Stvořitel světa. Na to tchán zavolal svého služebníka a zeptal se ho: Víš, že existuje Stvořitel světa? Ano, řekl služebník. Levi Icchak zvolal: Každý to samozřejmě říká, ale rozumíte, co to pro nás znamená?


Kdybych se vás zeptal na Boha, zda existuje? Řekli byste ano, protože i vaše přítomnost v kostele o tom vypovídá. Nebyli bychom zde, kdybychom nevěřili, že Bůh je. Ale kdo Bůh je, jaký je? Nevím, jestli byste byli schopni hned odpovědět, že Bůh je Svatá Trojice. Nevím, jestli byste mohli ze své zkušenosti říci, že Bůh je láska. Obě odpovědi jsou zaměnitelné. Bůh žije v Trojici, ve společenství tří osob, proto je láska. Je láska, protože žije v Trojici. Bůh je Nejsvětější Trojice. Pravá láska není něco záhadného, ale vyjadřuje se ve vztahu k druhé osobě, takovým způsobem, že vždy dává tomu druhému to, co je skutečně dobré.
Pokaždé, když uděláme znamení kříže, vyslovujeme jména Nejsvětější Trojice: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Co to pro nás znamená, že Bůh je Trojice, jaký význam to má pro nás?
Poznáváme rozumem, ale vnímáme také srdcem, jsou to dvě cesty poznání. Člověk někdy ví o určitých věcech, jsou mu jasné, ale neumí to vyjádřit. Můžeme dojít k vnitřnímu objevu, rozhodně ne plnému, ale velmi hlubokému pochopení tajemství Nejsvětější Trojice. Jaká je cesta k hlubšímu pochopení Božího tajemství?
Příběh rabína Levi Icchaka vybízí k hledání, k touze a ukazuje radost z porozumění. Člověk může dospívat k hlubšímu vnitřnímu poznání. Tajemství naší víry, vše, co se týká Boha, se nám zjevuje především v srdci, které stále touží po hloubce. Nejde ani tak o četbu mnoha moudrých teologických knih, ale o prohlubování vztahů. Svatá Trojice je společenství tří osob. V našem lidském životě vnímáme podobu Božího obrazu. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, neseme Boží podobu. Dobré společenství vždy nese podobu Boha - Nejsvětější Trojice. Každá činnost, která si klade za cíl budovat dobré společenství, dobré vztahy na různých úrovních, v různých oblastech našeho života, je také poznáváním Boha. Čím více lásky je přítomno ve společenství, ve vzájemných vztazích, tím více ukazuje Boží obraz.
Prvním místem poznání Boha by měla být samozřejmě rodina. Ale v rodině to nekončí, rodina má úkol uvést své členy do společenství farnosti. Zde by měly být různé pastorační skupiny. Farnost by měla být komunitou komunit. To znamená, že jsou zde vytvořeny podmínky, které umožňují vzájemné sblížení. Tam, kde se vzájemně poznáváme a sbližujeme, začínáme si rozumět, a tak společně odhalujeme tajemství Nejsvětější Trojice. Bůh žije ve společenství. Bůh je společenství. Každá situace, která mě přibližuje k druhým, která bourá zdi mé izolace, je vždy velkým krokem k dalšímu poznání Boha.
Cesta, kterou by měl každý z nás podniknout je cesta k bližním, kteří mi byli dáni Boží prozřetelností. Je to také cesta, která mě přibližuje k Bohu a odhaluje tajemství společenství Nejsvětější Trojice.
Naučili jsme se žít v církvi anonymně. Ale k Bohu se přiblížíme právě skrze život ve společenství. Tam, kde se dva lidé zastaví, aby spolu pohovořili, aby prolomili vzdálenost, která mezi nimi je, to je křesťanství v praxi. Být katolíkem znamená angažovat se ve společenství, které usiluje o sblížení, být s druhými, připravovat vzájemná setkání, budovat mosty mezi lidmi.
Nejsvětější Trojice je společenství osob. Křesťanství nás učí životu ve společenství podle příkladu Nejsvětější Trojice. Cílem je společenství s Bohem. Bůh je společenství tří osob. Cestou k setkání s Bohem je život ve společenství církve. Přijměme pozvání na farní aktivity, prostřednictvím kterých budujeme společenství s Nejsvětější Trojicí.