Sobota – 9. týden v liturgickém mezidobí

Mk 12, 38 - 44
Dnešní evangelium nám přináší Ježíšovo vyjádření a zhodnocení lidských postojů v oblasti náboženského života a Božího kultu. Rádi vymýšlíme různé náboženské rituály a zbožné úkony, o kterých si myslíme, že jsou nezbytné, abychom se setkali s Bohem nebo druhým zprostředkovali Boží milosti. Zajímá nás především vnější postoj, protože ho lze snadno vyhodnotit. Ježíš se k tomu mnohokrát vyjádřil a řekl, že Bůh hledí na stav srdce a pozoruje naše vnitřní motivy.

Již při volbě Davida za krále Samuel slyšel, že člověk vidí zevnějšek, ale Bůh se dívá do srdce. Ježíš v rozhovoru se Samaritánkou u Jákobovy studny řekl: „Přichází hodina – a už je zde -, kdy praví ctitelé se budou Otci klanět v duchu a pravdě, neboť to jsou ctitelé, jaké Otec hledá“. Neexistuje žádný náboženský postoj, nějaká gesta, obřady a také místa, která by Bůh protěžoval nebo vyžadoval, aby se s námi mohl setkávat. U Boha je nejdůležitější srdce člověka a touhy, které je naplňují.
Na začátku dnešního evangelia Ježíš kritizuje osoby, kterým byly svěřeny služby Božího kultu. Před Bohem je ohavností, když své postavení zneužívají k povyšování nad ostatní spoluvěřící nebo pro rozšíření svého vlivu a bohatství: „Rádi chodí v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách, vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb“. Služba Bohu a zprostředkování Božích milostí nesmí vést k rozdělení věřících na lepší a horší, nebo být zdrojem bohatství. Ježíš nám dal příklad a pokyny, jak tyto svěřené úkoly plnit. „Kdo chce být první, ať je služebníkem všech.“ Když přicházíš na hostinu, sedni si na poslední místo....Úřady v církvi nesmí sloužit ke zbohatnutí nebo pro získání větší osobní prestiže a společenského významu.
Druhá část evangelia přináší svědectví víry chudé ženy, která obětovala Bohu celý svůj majetek. Podle světských měřítek její dar neměl žádnou cenu. Reálně to nebylo nic, ale u Boha její dar měl obrovský význam, protože dala všechno, co měla. Možná, že Ježíš přišel do chrámu právě proto, aby ukázal tuto ženu jako vzor všem věřícím.
Bůh nám dal základní přikázání: „Budeš milovat svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší i veškerou svou silou“. To znamená, že všechno, co se vztahuje k Bohu, žádá úplnost. Pro Boha se nemůžeme angažovat jen napůl, dávat Bohu zbytky. Všechny služby v církvi, aby byly autentické, vyžadují úplné nasazení. Když přistupujeme k Bohu a potřebujeme jeho pomoc, naše srdce musí být otevřené dokořán. Nesmíme v srdci pochybovat. Nemůžeme se k Bohu obracet o pomoc, jen pro jistotu, co kdyby to náhodou vyšlo. Naše důvěra musí být úplná. Spoléhání na hmotné nebo lidské zabezpečení nás uzavírá Božímu působení.
Setkáváme se dnes u Paladia města Brna, abychom si mimo jiné znovu uvědomili Boží zázrak záchrany města před zničením. V lidský bezvýchodné situaci dobro zvítězilo nad zlem. Záchrana přišla, když Brňané v lidský beznadějné situaci složili svou důvěru v Boží pomoc. Učme se ve vztahu k Bohu vsadit vše na jednu kartu, dát Bohu plnou důvěru jako naši předkové.
Přijmout služby v církvi pro získání různých osobních výhod je ohavnost. Ježíš o tom řekl: „Tyto lidi stihne tím přísnější soud“. Když se modlíme k Bohu jen pro jistotu, neočekávejme, že nás Bůh vyslechne. Do modlitby vkládejme veškerou svou důvěru v Boha, protože ten, který se nám otevřel dokořán, potřebuje také nás dokořán otevřené.