Sobota - 10. týden v liturgickém mezidobí

Mt 5, 33 – 37
Dnešní evangelium nás vyzývá k jednoznačnosti: "Naše ano má být ano, a naše ne má být ne." Ježíši jde o pravdivost našeho slova. Evangelium říká, že křesťané by neměli přísahat, protože to, co řeknou, s čím se obrátí na druhé, by mělo být samo o sobě pravdivé, čestné, jasné a srozumitelné, aby nebylo třeba to prověřovat.


Myslím si, když se na sebe pravdivě podíváme, uvidíme, jak daleko je naše řeč od takové transparentnosti a věrohodnosti. Je v našich silách tento Boží nárok splnit?
Myslím si, že Bůh – také i ústy Ježíše, nevyžaduje nesplnitelné věci. Neříká nic neproveditelného, a také zná naše možnosti. Jak tedy máme zachovat čistotu našich rozhovorů?
Odpověď najdeme v druhém listu Koryntským, kde mimo jiné svatý Pavel říká: "Když se tedy někdo stal křesťanem, je nové stvoření. To staré pominulo a nové nastalo ...abychom skrze Ježíše byli spravedliví před Bohem".
Tajemství dokonalosti života podle Božích očekávání, se nachází ve spojení našeho života s životem Ježíše. Můžeme o sobě říci, že jsme s Ježíšem v jednotě, že už nežijeme my, ale žije v nás Kristus?
Pokud jsme s Ježíšem spojeni, tehdy jeho spravedlnost a dokonalost bude pronikat náš život. Ježíšova přítomnost v nás má moc ubohý, hříšný život proměnit, a tak i naše nejistá řeč bude proniknuta jeho slovem.
O Ježíšovi je řečeno, že v něm žádný hřích nebyl, že jeho slovo bylo ano, ano, ne, ne. Ježíš nechodil okolo horké kaše, nic neobcházel. Ježíš nedělal žádnou politiku, všechno bylo jednoduché, jasné, bez nejednoznačností.
Za nějakou chvíli přistoupíme k oltáři, ke svatému přijímání. Ať toto naše přijetí těla a krve Páně je také sjednocením s jeho vůlí, aby Ježíš mluvil skrze mně, aby moje slova byla jeho slova, aby můj projev mohl být považován za jeho projev.
Vím, koho ve svatém přijímání přijímám? Jsem si vědom, že mě Ježíš svou přítomností chce připodobnit sobě? Je moje amen při svatém přijímání souhlasem k této proměně?