Neděle - Slavnost Těla a krve Páně

Slavnost Těla a krve Páně, kterou dnes prožíváme, je příležitostí uvědomit si blízkost Boha a jeho neuvěřitelnou dostupnost ve svátosti eucharistie, ve které se nám zcela dává. Bůh se pro nás stal pokrmem a nápojem. Stvořitel světa a také každého z nás, se pokaždé, když kněz říká slova proměňování nad chlebem a vínem, uzavírá v malém kousku chleba a troše vína. Proměněný chléb a proměněné víno není jen znamení Boha, ale Bůh je v nich celý reálně přítomen. V Janově evangeliu slyšíme: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“. Lidsky se to nedá vysvětlit. Zázrak eucharistie můžeme pochopit jen vírou.

Během prvních staletí církev význam eucharistie ve svých katechezích nevysvětlovala, jen říkala novokřtěncům: když budeš požívat eucharistii v duchu víry církve, pochopíš. Toto tajemství se ti bude postupně odhalovat.
Pro pochopení významu eucharistie je důležité vědět, že skrze přijetí svatého přijímání nás Bůh spojuje sám se sebou, proniká nás svou přítomností, a vytváří mezi námi jednotu. O tom mluví svatý Pavel: „Protože je tu jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě“.
Uctivé přijímání eucharistie není ve vnějším postoji těla: složené ruce, pokleknutí a podobně, ale v srdci otevřeném k Božím záměrům, které v nás a skrze nás Bůh realizuje. Jde o naše následování Ježíše v jeho lásce k Bohu a také k ostatním lidem.
Přijímání eucharistie není všední věc. Je to jednoduchá činnost, ale vyžaduje jasné vědomí, koho požívám. Když přijímám eucharistii, slyším slova: Tělo Kristovo, a odpovídám: Amen, což znamená: Ano, věřím tomu, souhlasím s tím. Ježíš mi dává sebe, a já odpovím: proměň mě v sebe. Už nežiji já, ale ty, Ježíši, žiješ ve mně. Mé tělo je proniknuté Ježíšovým tělem. Souhlasím s tím, že mám následovat Ježíše. Vědomé přijetí svatého přijímání vede také k hlubší otevřenosti k ostatním křesťanům. Mám se stále více stávat bratrem druhých. Každý, kdo přijímá eucharistii, zůstává mocí tohoto chleba spojený v jedno tělo se všemi pokřtěnými, kde hlavou je Ježíš Kristus. Takže po svátém přijímání si nemůžeme být cizí. Ježíš z nás tvoří jednotu, jedno tělo. Buďme si této jednoty vědomi, abychom žili správně křesťansky.
Po slovech proměňování chléb už není chléb, ale živé Tělo Ježíše, které má moc proměnit náš život v Ježíšův život, abychom se milovali navzájem tak, jako on miloval nás. Přijetí eucharistie není výzva k polepšení a k nápravě, ale svolení Duchu Svatému, aby nás uschopnil následovat Ježíše. Je to schopnost přijmout sílu Ducha Svatého a jeho pomoc. Máme se stávat podobnými Ježíši, ne vlastní silou a mocí, ale mocí Ducha Svatého. Pokaždé, když přijímám s vírou eucharistii, Duch Svatý obnovuje svou přítomnost ve mně.
Eucharistie je Boží život, který chce pronikat náš smrtelný život a postupně nás rodit do života věčného, činit nás nesmrtelnými.
Je čas podívat se pravdivě na uplynulé období: chyběla nám eucharistie, je pro nás důležitá, nebo je jen prázdným náboženským aktem bez účinků? Věříme ve svátost eucharistie, ve skutečnou přítomnost Boha v tomto málem kousku chleba a v té troše vína po slovech proměňování?
Naše fyzická nepřítomnost na společné oslavě eucharistie v poslední době rodí naléhavou otázku: Jak je možné, že to, co je součástí světa stvořeného Bohem, tedy viry, byly postaveny nad Boha a působily zlo v přítomnosti Boha?
Samozřejmě, zlo v našich životech působí a ovlivňuje naše myšlení, rozhodnutí i zdraví. Ale nemůže svévolně útočit na náš život, když přijímáme svaté přijímání s opravdovou vírou.
Tam, kde není víra, nás nic nechrání, protože tehdy je zlo silnější než my. Ale když věřím, když se úplně podřizují Boží vůli, mohu se úplně spolehnout na Boží ochranu. Bůh, kterému důvěřuji, mě nenechá napospas zlu. Přece neodmítne toho, kdo mu důvěřuje.
Zamysleme se zvláště dnes, jaká je naše víra ve svatost oltářní.