Pondělí 12. týden v liturgickém mezidobí

Mt 7,1 - 5
Abychom lépe porozuměli poselství dnešního evangelia, musíme si připomenout existenci určité vnitřní výbavy, která se nazývá svědomí. Bůh vybavil člověka kritickým pohledem na sebe, supervizí, která vždy řádně posoudí naše jednání. Nemáme rádi, když nám svědomí vyčítá naše špatnosti. Nejsme dokonalí a neustále děláme nějaké zlo. Ale nechceme, aby nad námi visela etiketa: špatný člověk, hříšník.

Upřímně přiznat, že jsem hříšník, je pro nás velmi těžké. Neustále se sami před sebou ospravedlňujeme. Nechceme vypadat hůř než ostatní. Hledáme tedy různé způsoby, jak alespoň snížit velikost spáchaného zla.
Dnešní evangelium mluví o jednom ze způsobů, jak se ospravedlňujeme, jak teoreticky snižujeme velikost svého hříchu. Srovnáváme se s ostatními. Hledáme, co zlého ten druhý udělal. Přeháníme velikost jeho hříchu. Myslíme si, že když ukážeme zlo druhého a odsoudíme ho, odstraníme tím svůj hřích, očistíme se od svého zla. Snadno se pohoršíme nad hříchem a slabostmi ostatních. Chceme být první, kteří podají zprávu o zlých skutcích ostatních. Snažíme se být opraváři druhých, když vyčítáme jejich špatné skutky, zveřejníme je a odsoudíme.
V dnešním evangeliu Ježíš ukazuje nedostatek objektivity při hodnocení zla u druhých. Naše vnímání zla v druhém je nepřiměřené jeho skutečné velikosti. Ježíš jasně ukazuje, že z třísky uděláme trám. Musíme tedy být velmi opatrní, když posuzujeme ostatní.
Pokaždé, když posuzujeme bližního, jsme jako slepí, jako bychom měli v oku trám. A když slepý chce vést slepého, oba padnou do jámy. Když hledám v druhém zlo, stávám se slepým, přestávám objektivně vidět a ani Bůh mi nemůže pomoci.
Neospravedlníme se, když budeme hledat zlo v jiných, musíme se nejprve upřímně podívat na sebe, uslyšet pravdu o sobě, nebát se uvidět své zlo. A to je odvaha slyšet své svědomí. Ježíš jednoznačně říká, že teprve potom budeme moci vytáhnout třísku z oka bližního, když vyndáme trám ze svého oka. Nejprve se uzdrav sám a potom pomoz k uzdravení bližnímu.
Odstranit zlo ze svého života, zbavit se výčitek svědomí můžeme jen na jedné cestě. Potřebujeme se zbavit iluze, že jsme dobří, že náš hřích není tak velký, že máme dost znalostí, abychom správně rozlišovali dobro a zlo. Boží slovo říká, že mezi lidmi není nikdo spravedlivý, že všichni zhřešili, a to znamená, že schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem nemáme. Sami sebe nezachráníme, potřebujeme Boží pomoc.
Dnes nás Bůh přivedl ke svaté Ritě. Jedna z hlavních zpráv, které nám přináší, je výzva k odpuštění svým viníkům. Když odpouštím svým viníkům, vyndávám trám ze svého oka. Když Ježíš dal své neměnné přikázání, abychom vždy odpouštěli svým viníkům, dal nám tím prostředek pro naše uzdravení. Když zakusím pokoj a radost z odpuštění zla bližnímu, otevři mi to oči pro dobro.
Bůh nám jako první odpustil v Ježíši, On nám nepřičítá naše viny, všechno zlo, které neustálé pácháme. Bůh v nás vždy hledá dobro, v jeho oku není ani tříska nějaké zlomyslnosti, on nás neodsuzuje, ale chce spasit. Bůh hledá každou možnost, aby se s námi spřátelil. Boží pohled na naše konání zla je jeden: Oni nevědí, co činí. Bůh v nás hledá jen dobro, na zlo se nedívá, protože ono ve skutečnosti už neexistuje díky Ježíšově oběti na kříži.
Na přímluvu svaté Rity se učme tomuto Božímu pohledu, nebojme se poslouchat své svědomí. Když nám vyčítá hřích, vždy proto, abychom znovu přijali Boží odpuštění.