13. neděle v liturgické mezidobí

2 Král 4, 8 – 11.14. - 16a; Řím 6, 3 – 4. 8 – 11; Mt 10, 37 - 42
V dnešním druhém čtení svatý Pavel připomněl základní pravdy křesťanství. Křest, který stojí na začátku křesťanského života, nás spojil s Ježíšovou smrtí a jeho vzkříšením.
Svátost křtu, kterou jsme byli ponořeni do Ježíšovy smrti, nás má odříznout od mentality světa, od hodnot, kterými žije tento svět. Křtem jsme si zvolili pravidla, která nacházíme v Ježíšově evangeliu. Svátost křtu je náboženský obřad, který určuje celý náš život.

Komunisté a současní liberálové nás přesvědčují, že křesťanské ideje patří jen do kostelů a sakristií, a v běžném životě máme žít s ostatními duchem světa. Křesťané se přece nemají lišit od druhých. Ale svatý Pavel ve druhém čtení říká: „Teď musíme žít novým životem“. To znamená, že se křesťan musí lišit od lidí, kteří žijí světským životem bez Boha. Když jsme přijali křest, jsme ponořeni do Ježíšovy smrti a tím jsme se rozhodli odříznout od pravidel, kterými svět žije, převzali jsme moudrost evangelia, a podrobili jsme se Ježíšovým pravidlům. Dvě slova, která jsme vyslovili při křtu: „zříkám se“ a „věřím“, to dokládají. Nezříkám se nějakých abstraktních věcí, ale právě konkrétní mentality tohoto světa a způsobu jeho života. Když říkám, že věřím, znamená to, že se podřizuji Boží moudrosti, Ježíšovým pravidlům.
Ježíš pro svůj způsob života, svůj vztah k Bohu Otci a k druhým lidem byl velmi rychle odmítnut. Jeho současníci byli zaujati jeho zázraky, potřebovali jeho uzdravení a osvobození od zla, ale neztotožnili se s jeho názory a odmítli jeho novou cestu životem. Slova: Obrať se – změň svůj způsob myšlení a jednání, také nechceme přijmout.
Podstatný účinek křtu je předání věčného života. Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, podobně i my jsme ve svátosti křtu ponořeni do Ježíšovy smrti, abychom z moci Ducha svatého byli vzkříšeni: „Jestliže jsme však s Kristem zemřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít.“
Toto ponoření do Ježíšovy smrti je současně volbou následování Ježíše. Ve křtu umírám hodnotám světa, a přijímám hodnoty Ježíšova evangelia. Můj život řídí Ježíšova pravidla, Boží přikázání. Co to znamená, ukazuje dnešní evangelium: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden, kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden.“ Nemohu souhlasit se způsobem života podle mentality světa ani u svých nejbližších. Je to bolestivé, když musím říci: Tvé jednání je špatné. To vede k různým konfliktům, často i velmi ostrým. Ale Ježíš říká, volím si smrt nebo věčný život: „Kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.“ Těmto bolestným rozhodnutím se nevyhneme. Na tomto světě začíná moje cesta k věčnosti a je podmíněna přijetím Ježíšových pravidel, která stojí proti mentalitě tohoto světa.
Dnešní evangelium také říká: „Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.“ Myslíme si, že kříž je jen nějaká nemoc nebo neštěstí. Ale náš kříž musí být stejný jako Ježíšův. Plnění Boží vůle, to byl Ježíšův každodenní kříž, kde finále byla muka a smrt na kříži. Náš kříž je také spojen s realizací Boží vůle. A Boží vůle je zvěstovat světu svým životem cestu k věčnosti, kterou ukázal Ježíš.
Takže okruh se uzavírá. Když chci obdržet věčný život, musím se dát pokřtít. Ale nemůže to být formální a prázdný náboženský obřad. Skutečné přijetí svátosti křtu je spojené s následováním Ježíše. Toto následování mě staví proti mentalitě tohoto světa, kde se i moji nejbližší mohou stát mými nepřáteli. Ale věčnost získám jen skrze plné sjednocení s Ježíšem: „Kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal“, to znamená Boha. K Bohu nevede jiná cesta.
Evangelium říká také, že se můžeme pro naše blízké stát požehnáním, protože „kdo podá třeba jen číši vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu“.
Bůh odměňuje i lidi tohoto světa. Velikost Boží odměny závisí na tom, komu pomáhají. Jestliže pomohou prorokovi, dostanou odměnu jen jako prorok. Jestliže pomohou křesťanům, dostanou odměnu jako křesťané. Bůh odměňuje ty, kteří konají Boží skutky nebo podporují ty, kteří Boží vůli konají.
Dnešní první čtení vypráví o požehnání, které přijala žena, která uviděla v Elizeovi proroka a bohatě ho pohostila. Elizeus jí přislíbil početí syna. Dobrota prokázaná prorokovi přinesla této ženě vyřešení jejího životního problému. V té době byl syn zajištěním na stáří.
Náš křesťanský život může také přinést druhým velké požehnání.