16. neděle v liturgickém mezidobí

Řím 8, 26 – 27; Mt 13, 24 - 43
Dnešní evangelium osvětluje problém existence zla v nás, kolem nás a ve světě. Kde se zlo bere ve světě i v našich životech, jak zlo máme rozeznat, jak s ním zacházet?
Po stvoření světa a člověka Bůh řekl, že všechno je velmi dobré. Z toho vyplývá, že Bůh není původcem zla, on zlo neučinil. Dnešní evangelium o tom mluví v podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který zasel na svém poli dobré semeno“. Bůh vždy dělá jen to, co je dobré - zasel dobré semeno.
Odkud tedy zlo přichází?
Evangelium o tom píše: „Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.“

První kniha Mojžíšova říká, že ďábel oklamal člověka. To znamená, že zdroj zla není v Bohu ani v nás. Není to Bůh, kdo zasel plevel, ani my, lidé jsme to neudělali. Otcové církve učí, že každá lidská duše je ze své přirozenosti křesťanská, to znamená, že v jádru duše touží po dobru. Ale nepřítel zasel plevel. Satan pokoušel člověka a člověk zhřešil. V dnešním evangeliu Ježíš říká: „Nepřítel, který zasel plevel, je ďábel“.
Jak máme zacházet se zlem, které zakořenilo v nás a ve světě?
V evangelním podobenství se dělníci ptají svého pána, zda mají jít a vytrhat plevel. Odpověď je šokující: „Ne. S koukolem byste vytrhali i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní“. Bůh nechává dobro a zlo v tomto světě a také v našem životě společně růst.
Proč Bůh okamžitě nezastaví a nezničí zlo, proč to nedovolí ani nám? Proč se rozhodl, aby dobro a zlo ve světě existovalo společně?
V evangeliu Ježíš říká: Abychom při trhání plevele nevytrhli také pšenici. Nabízí se otázka: Máme takové poznání a umíme skutečně rozlišit, co je dobré a co zlé?
Ježíš, když vysvětluje podobenství o plevelu, přidává další dvě podobenství: O hořčičném semenu a o kvasu.
Hořčičné semínko, přestože je jedno z nejmenších zrn, má schopnost vyrůst ve velký keř a trocha kvasu prokvasí celé těsto.
Zlo nás často vyděsí. Zdá se nám, že je prakticky neporazitelné. Zlo je velmi hlučné, ale ne neporazitelné. Církev učí, že zlo je absence a opak dobra. Z toho plyne, že tam, kde vzniká dobro, zlo zmizí.
My křesťané věříme v Boha, který je plnost dobra, dobro samo, který všechno, co stvořil, učinil jako dobré. Když stvořil člověka, řekl, že všechno je velmi dobré.
Když dovolíme, aby zrnko pravdy o dobrém Bohu natrvalo zakořenilo v našich srdcích, zlo bude automaticky odcházet. Když ta troška kvasu, že v Bohu není ani špetka zla, pronikne naše srdce, zvítězili jsme nad zlem.
Evangelium říká: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn Člověka“. Když čtu pravidelně evangelia, když poctivě naslouchám Ježíšovým slovům, když se o ně zajímám, chci je správně pochopit, když je přijímám do svého života, tehdy ve mně semeno dobra zakoření, bude růst a zlo nějak samo od sebe zanikne.
Minulou neděli evangelium přineslo podobenství o rozsévači. Bůh neustále rozsévá dobré semeno, ale ono padá na různou půdu. Jenom v dobré půdě semeno může vzklíčit a nést dobrou úrodu. Půdou je naše srdce, jeho otevřenost k přijetí Boží vůle a souhlas s Božími plány v našem životě. Na míře důvěry a poslušnosti Bohu závisí rozsah působení dobra v nás a skrze nás.
Plevel mohl být zaset, protože lidé spali. Je to obraz našeho chování vůči zlu. Jsme lhostejní vůči zlu, které nás ohrožuje. Nebdíme, ale spíme. Jsme neuvěřitelně naivní. Lehce se necháme oklamat zlem. Máme problém s logickým myšlením. Manipulují námi media. Když chybí prozíravost, zlo se v našich životech rozpíná.
Řešení je jedno. Zlo z našeho života sami neodstraníme, ale můžeme stále více zasévat dobro skrze četbu Bible. Jak jsem již řekl: zlo je opak dobra. Když přilneme k Bohu a zamilujeme si jeho slovo, dobro se v nás zakoření a zlo bude postupně odcházet, protože nám Duch svatý přijde na pomoc v našich slabostech. O tom mluví dnešní druhé čtení.