Sobota - 25. července - svátek sv. Jakuba, apoštola

2 Kor 4, 7 – 15; Mt 20, 20 - 28
Jakub a Jan patří k prvním učedníkům, které Ježíš povolal. Jsou také první, které Ježíš naučil správnému přístupu k životu.
V dnešním evangeliu vidíme Jakuba a Jana, kteří ještě nechápou Ježíšovo učení. Posílají svou matku, aby jim u Ježíše zajistila významná místa v Ježíšově království: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království“. Tento požadavek je v rozporu s Ježíšovým učením a jeho osobním svědectvím.

Ježíšovo království nemá nic společného s pozemskými skutečnostmi. Na zemi je to tak, že „panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají pocítit svou moc“. Ježíšovo království a jeho vláda je jiná. Mezi Ježíšovými následovníky to tak být nemůže. Zde platí jiná pravidla: Kdo chce být veliký, musí se stát služebníkem, a kdo chce být první, musí začít jako poslední, být jako poslední otrok, podle vzoru Ježíše, který poklekl k nohám apoštolů a umyl jim nohy. Umývání nohou byla činnost posledního z otroků. V dnešním evangeliu je požadavek být poslední ještě vystupňován. Máme následovat Ježíše, který je naším vzorem služby bližnímu, ale je také připraven odevzdat za nás svůj život: Syn člověka přišel „aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“.
V dnešním evangeliu nacházíme poučení o křesťanském jednání. Každé vyvyšování se nad ostatní je proti pravidlům křesťanského života. Boží království je pro ty, kteří se chtějí učit od Ježíše postoji, ve kterém si nenechají sloužit, ale snaží se vždy sloužit druhým.
Tomuto postoji služby se začínáme učit především v rodině a v manželství, kde se manželé navzájem nevyužívají, ale slouží si navzájem dary, schopnostmi, rozmanitostí lidské povahy.
Být členem Božího království je také spojeno s přijetím utrpení. Máme pít kalich, který pil Ježíš. Podstatou Ježíšova utrpení je poslušnost vůli nebeského Otce. Je to především boj se svým sobectvím. Nejhorší není fyzické utrpení, ale přemáhání lidské pýchy a egoizmu. Obraz tohoto duchovního boje vidíme v Getsemanské zahradě. Ježíšův krvavý pot byl důsledkem jeho boje o podřízení se Boží vůli. Nejtěžší je podřídit se Božím pravidlům, rozhodnout se být služebníkem všech, přijmout místo posledního otroka. Je to rozhodnutí opravdu odpustit svým viníkům.
V prvním čtení svatý Pavel dosvědčuje, že v každé životní obtíži zakoušel Boží pomoc, když byl pronásledován, nebyl opuštěn, když byl srážen na zem, nebyl zničen. Víra ve vzkříšení přinesla Pavlovi vždy Boží pomoc: „Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás“. Ale důležité je poznání: „S Ježíšem“. To znamená, že už nežiji já, ale žije ve mně Kristus, že žiji následováním Ježíše.