Čtvrtek - Svátek Proměnění Páně

Mt 17, 1 – 9
V Polsku mi někdy vytýkali, že jsem ve svých kázáních přísný, že stále upozorňuji na hřích a vyzývám k nutnosti obrácení, ke změně jednání.
Chci říci, že Bohem a jeho soudem nestraším, ale vytrvale připomínám následky naší neposlušnosti, podceňování Božího slova a přikázání a varuji před svévolným životem a spoléháním na svou chytrost.
Dnešní svátek Proměnění Páně připomíná událost na hoře Tábor, kde se Ježíš proměnil před zraky tří apoštolů.

Petr, Jakub a Jan prožili úžasnou událost, která je na jedné straně vyděsila, proto nevěděli, co mají ve strachu říci, a na druhé straně chtěli zadržet tuto chvíli: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš – li, postavíme tři stany“.
Jaká je Boží odpověď na tento nápad Petra a dalších dvou apoštolů, kteří se chtějí zabydlet v tom, co prožívají?
Bůh na ně vylil kbelík studené vody – stručně řečeno. Tato krásná realita, kterou ukazuje postava Ježíše: „Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo“, rychleji, než se objevila, zmizela. Skutečnost, kterou lidskými silami nelze vytvořit, a která je něčím fascinujícím, něčím, po čem opravdu toužíme, se v jednom okamžiku ztrácí. Rychleji, než se apoštolové ohlédli, Bůh ukončil tento úžasný zážitek. Nebyl čas se zastavit.
Ukázal se oblak a z oblaku zaznívá Boží hlas. Můžeme také říci, že Bůh zahřměl z výšin nebe, z této jeho „kazatelny“: „To je můj milovaný Syn… toho poslouchejte!“ Není nám dovoleno se z těžké prózy pozemského života ani na chvíli vzdálit. Na zemi není nic, o co bychom se mohli bezpečně opřít a na chvíli se zde zastavit. Je třeba jít dál. Musíme neustále zápasit s realitou pozemského života. Čas zde na zemi nelze zastavit. Čas neúprosně běží vpřed.
Dokonce, i když prožijeme okamžik úžasu, pocit, že se můžeme zastavit, dříve, než se nadechneme, zmizí. Pomine, nemůžeme zůstat stát, Bůh nám to nedovolí, přikazuje nám jít dál.
I když musíme jít dál, dostáváme od Boha účinnou útěchu, potřebnou pomoc, která je schopna zmírnit útrapy našeho pozemského putování. Bůh ukazuje na Ježíše, který ve všem zvítězil, na jeho evangelium a na pravé svědectví jeho života. Každé zpochybnění Ježíšova příkladu, odmítnutí Ježíšovy moudrosti a neochota následovat ho, nám způsobí škody a náš život začne skřípat. A to nás bolí, vztekáme se na Boha, ale sami si připravujeme utrpení.
Myslíte si, že nepotřebujete slyšet z kazatelny ostrá slova? Vypravování dojemných příběhů máme rádi, ale najdeme v nich účinnou pomoc? Každé kázání, které nám nezprostředkuje Ježíšovu moudrost, nevysvětlí Boží přikázání, je jen iluzí Božího slova. Když budeme přijímat špatné interpretace Božího slova, vždy nakonec zažijeme rozčarování, nenajdeme východiska ze svých problémů. Připravíme si různé bolesti.
Hora Tábor velmi jasně ukazuje, že Bůh nešetří vědry se studenou vodou, abychom vystřízlivěli. Bůh nám zde říká, že je třeba jít dál a nezastavovat se. Dává nám Ježíše a jeho slovo, které nás vždy dobře a šťastně povede životem.
Apoštolové, když sestupovali dolů, dostali od Ježíše příkaz, aby o tom, co viděli, nikomu neříkali. I tento příkaz byl dalším kbelíkem se studenou vodou. Je to Ježíšovo napomenutí, abychom se nezastavovali u toho, co jsme prožili, abychom se nechtěli v těchto událostech zabydlet. Je to v podstatě bolestivé, uvědomit si, že se tento okamžik už nevrátí. Nemá smysl, abychom se znova a znova zabývali minulými událostmi. Brání nám to čelit novým životním výzvám.
Krásné okamžiky, které minuly, se nevrátí. Přijdou nové, jiné. Abychom je dobře a úspěšně prožili, potřebujeme pomoc, kterou nám ve svém slově dává Ježíš.
Nemůžeme se vznášet v oblacích, jsme postaveni na tvrdou zem. Proto doporučuji dobře promýšlet Ježíšovo evangelium, a povzbuzovat se navzájem k naslouchání této moudrosti. Ježíš zvládl šťastně každou obtíž, vyhrál boj s každým zlem. Dal nám nejen svou moudrost, jak dobře zvládnout každý další krok, ale poskytl nám k tomu také nutnou sílu. Přijímáme ji v eucharistii.
Je na nás, zda poslechneme poselství z hory Tábor a necháme si poradit s řešením našich životních problémů, nebo neposlechneme a dovolíme zvítězit zlu v nás.
Nádhera lidského života, zjevená na hoře Tábor, nás očekává, dojdeme tam, když budeme poslouchat Ježíše.