20. neděle v liturgickém mezidobí

Mt 15, 21 – 28
Dnešní evangelium vypráví o setkání kananejské ženy s Ježíšem. Tato žena má problém, její dcera je posedlá zlem, vůči kterému jsou bezmocní.
Tato žena zaslechla o Ježíši, rozpoznala naději, proto šla k němu a požádala ho o pomoc.

Zpočátku se setkala s odmítnutím. Ježíš mlčí, a pak, jako by se zdráhal pomoci. Jak máme rozumět této Ježíšově tvrdosti a neochotě vůči této pohanské ženě? Je to proto, že byla pohankou? 

Tato scéna je pro nás velmi důležitou lekcí, jak máme Boha prosit o pomoc.
Jsme přesvědčeni, že máme nárok na vyslyšení našich proseb, že nás Bůh musí vyslyšet v každé naší žádosti, že nás musí ochránit, aby se nám nic zlého nestalo. A pokud se nám něco těžkého děje, ptáme se, proč nás Bůh potrestal? Pohoršuje nás, že Bůh je nespravedlivý, protože musíme trpět, bojovat s těmito obtížnými věcmi. Myslíme si, že když jsme katolíci, Bůh nás nemůže ponechat na pospas zlu, že nás musí ochránit. Ale opravdu si to zasloužíme, aby nás Bůh vždy před zlem ochránil? Nebo je možné, že si to nezasloužíme?
Toto jsou špatné otázky.
Správným přístupem je pokorná prosba: Pane Bože, ocitl jsem se v tomto problému. Vím, že ty nejsi zdrojem zla, že toto zlo není od tebe, je to ovoce mého hříchu, nebo hříchu mých blízkých nebo jiného člověka. Nechci hledat viníka. Jsem však bezmocný vůči zlu, které mě potkalo a pokorně žádám o pomoc.
Toto je postoj kananejské ženy. Ježíš jí řekl: „Není dobré brát chléb dětem a hodit ho psům. A ona řekla: Ano, Pane, ale i štěňata jedí drobky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Tato žena v odpovědi projevila velikou pokoru, viděla se ve správném světle: Ano, Pane! – Vyjádřila tím: Nemám na nic nárok, ale žádám jen o drobky milosrdenství. Tato žena si je vědoma, že na nic nemám nárok, ale potřebuje milosrdenství: „Pane, pomoz mi.“
Ježíš odpověděl: „Ó ženo, velká je tvoje víra; ať se ti tak stane, jak chceš.“ Bůh je štědrý na milosrdenství, ale jeho milosrdenství je něco velmi vzácného, nepředstavitelně cenného. Je to nejvzácnější perla, je to poklad ukrytý v poli. Ten nenajdeme snadno. Musíme ho usilovně hledat. Potřebujeme pochopit cenu milosti.
Bůh není poslíček, kterého můžeme ovládat. Naše pýcha a nadutost nás jistě k Bohu nepřivede. Náš pokřivený postoj, že víme všechno nejlépe a ty, Bože, nás musíš poslouchat, nebo se na tebe urazíme a odejdeme od tebe, náš problém se zlem nevyřeší.
Tato kananejská žena nás učí pokorně žádat o Boží pomoc. Opakuji: Ne že bych na to měl nárok, ale pokorně tě žádám o tvou milost, kterou jsem si nezasloužil. Mohu se jen odvolat na tvé milosrdenství.
Dnešní evangelium vypráví ještě o jedné důležité věci. Boží milost není jedním z mnoha záchranných kruhů, není jedna z mnoha možností, které mohu použít. Vytrvalost kananejské ženy, která žádala Ježíše o pomoc, jasně ukazuje, že ví, že ve skutečnosti neexistuje žádná jiná cesta.
Jedinou protiváhou na bestiální moc a sílu zla je moc plynoucí z Ježíšova kříže. Lidstvo nenajde útěchu, nikdo z nás nenajde úlevu a pokoj, pokud se neobrátíme v pokorné a vytrvalé prosbě o Boží milosrdenství.
Zášť vůči Bohu nikomu nepomůže. Přesvědčení, že si vystačíme sami, přinese jen další utrpení. Když budeme poslouchat svou pýchu, staneme se jen snadnou hračkou zlého.
Neexistuje jiná cesta k překonání zla a k záchraně, než přijmout pravdu, že Bůh je láska, že Bůh má srdce otevřené pro naši bídu, protože je milosrdný. Mějme velkou důvěru k Bohu a vrhněme se do jeho náručí.