1. sobota v září

V dnešním kázání se společně zamyslíme nad tím, jak Bůh vstupuje do našich životů, do našich osobních dějin i dějin světa.
Bůh od nás očekává osobní svobodné pozvání, aby nám mohl pomoci. Toto pozvání má být vyjádřeno ve víře v Boží dobrotu. Ilustruje to  událost záchrany Brna před Švédy. Otec Martin Středa a ti, kteří stáli po jeho boku, byli pro záchranu Brna klíčovými osobami. Volali Boha upřímně a svobodně, proto přišel. Tato událost je klasickým příkladem Božího zásahu.


Podobně v roce tisíc devět set padesát pět, když sovětské jednotky, které okupovaly Rakousko, se rozhodly opustit tento stát. Dnes je tato událost považována za zcela přirozenou. Za tehdejších politických okolností to bylo nepředstavitelné, že Sovětský svaz sám vyklidí obsazené území. Tehdejší rakouský kancléř tento zázrak komentoval: „Jsme volní. Děkujeme ti za to Maria!“
Bůh často zasahuje skrze Marii, když odpovídá na modlitbu věřících. V Brně to byl otec Martin Středa, v Rakousku otec Petr Pavlicek. Bůh zůstává tajemně skrytý. Boží zásahy vidíme nejen očima víry, ale jsou poznatelné i rozumem. Mohou je vidět i nevěřící. V každém případě se dotýkáme svobodné vůle - člověk musí chtít vidět a pochopit. Když je pro nás Bůh nepřijatelný, zavíráme oči, nebo náš pohled záměrně klouže po povrchu události. Pak opravdu nic nevidíme, protože nechceme. Když pro nás Bůh neexistuje, popřeme i fakta. Argumentujeme, že je to souběh okolností, trocha štěstí.
Rakouský kancléř předpovídal, že události roku padesátého pátého bude mnoho novinářů a historiků interpretovat zcela odlišně: „Už vidím tzv. osvícené, kteří tento jev vysvětlí po svém“. Sám však nepochyboval o tom, čemu jeho vlast vděčí dar svobody: „Modlitba byla naší zbraní a silou“.
Boží zázrak se stane, i když někteří lidé nevěří, jsou lhostejní nebo dokonce nepřátelští vůči Bohu. Takoví byli před zázrakem i po něm. A když Bůh proti jejich vůli jedná, umí jen zesměšňovat a hlasitě křičet. Nemá tedy smysl s nimi o tom diskutovat.
Pro nás věřící je důležité být pozornými vůči Božímu jednání, nechat Boha jednat. V Boží zásahy věříme, vidíme je, ale přesto Boha ve svém každodenním životě odsouváme stranou, odsouváme ho ze sféry vlivu na osobní, rodinnou i národní historii. Každý zázrak je výsledkem modlitby člověka, který Boha přivolal. Měl by mít pokračování v dalším Božím působení. Neznám žádný případ, aby lidé ohromení zázrakem žádali o jeho pokračování. Z delší perspektivy vidíme, že všechny Boží zásahy byly rychle zařazeny do kategorie „historická událost“. Je to málo a je to škoda.
Boží zásahy do historie ukazují, že Bůh je blízko, že nám chce pomáhat. Boží zázraky ukazují, že i když lidstvo znovu a znovu padá do propasti, Bůh nás stále drží pevně za ruku a vytahuje. Navenek to vypadá, že se něco děje proti zjevné logice a zákonům přírody. A je to jen potvrzení pravdy o Boží prozřetelnosti.
Na jedné straně nechápeme všechno a dokonce i teologie se v určitých okamžicích stává teologií mlčení. Panna Maria také nechápala všechno, ale v blízké budoucnosti se ukázalo, že to, co bylo nepochopitelné, dokonce i nelidské – utrpení Syna, mělo svůj nejhlubší smysl. Maria ho neznala, ale věřila mu. Nejhlubší smysl je nejtěžší uvidět a někdy to nejde vůbec. Zůstává jen víra a trpělivost, na jejichž konci ale vše bude vysvětleno.
Kdyby Bůh nevstupoval do historie, už by byla uzavřena. Už bychom několikrát obrátili loď lidské existence vzhůru dnem.
Marii také nazýváme Matkou útěchy. Boží zázraky záchrany lidského života se nejčastěji odehrály za přítomnosti Panny Marie. Předává útěchu Božích milostí, zastavuje ničivou moc zla. Maria nás vybízí, abychom očekávali další vítězství nebe nad zlem. Maria vždy najde dalšího člověka, který s vírou zavolá o Boží pomoc a otevře cestu pro další Boží zásah. Je tu jedna výjimka: Bůh možná už naplánoval zavřít knihu dějin a poslední okamžiky existence světa se jistě ukážou jako největší a trvalé vítězství Boha v dějinách lidstva.
Maria nás utěšuje a ukazuje, že Bůh stojí nad každým zlem, že on má poslední slovo, kterým je milosrdenství.