Úterý 25. týden v liturgickém mezidobí

Lk 9, 1 – 6
Dnešní evangelium je jedno z nejkratších a nejobtížněji pochopitelných. Zpochybňuje naše porozumění rodinným vztahům, naše hodnoty.
Maria přichází s dalšími příbuznými k Ježíši, chce, aby k nim vyšel, a Ježíš ji velmi tvrdě odmítá. Svým způsobem se od ní a její žádosti plně distancuje. Když evangelista Matouš popisuje tuto situaci, přidává Ježíšova slova: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ a nechává svou matku stát venku. Je to ostrá kritika a ponížení.

V Neapoli bylo bratrstvo - nevím, jestli ještě existuje. Věnovalo se modlitbě omluvy Marii za ponížení od jejího syna.
Jak mohl být Ježíš vůči své matce tak tvrdý?
Abychom tomu lépe porozuměli, připomeňme si událost u Cesareje Filipovy, kde Peter říká jednu z nejdůležitějších vět, že Ježíš je Pán a Spasitel, a za chvíli slyší od Ježíše: „Jdi mi z cesty, satane!“. Petr nechtěl nic špatného, prostě nechtěl, aby Ježíš trpěl. Ježíš to vysvětlil: „Tvé myšlení není z Boha, ale z člověka“.
Zlo v našich životech začíná, když vnucujeme Bohu svou vůli a své nápady. Ježíš vysvětluje, proč nevyšel ke své matce: „Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je“. Boha nelze přesvědčovat, aby udělal něco podle našich představ. Je pro nás neuvěřitelně obtížné to pochopit. Často si myslíme, že naše nápady jsou dobré, že máme řešení vzniklých problémů. A znovu a znovu zažíváme zklamání, že nás Bůh nevyslyšel a nepomohl nám.
Chci říci, že Bůh k nám bude vždy nemilosrdný, pokud jde o plnění našich plánů. Boha nelze přemlouvat, aby plnil naše přání. Stejně jako Maria budeme stát venku zklamaní.
Dnes se setkáváme se sv. Ritou. Její život je dokladem, že nic nešlo podle jejích plánů: Nejprve manželství, poté smrt jejího manžela a nakonec smrt jejích synů. Hlavní část jejího života šla proti jejím plánům a touhám, ale když pokorně prožívala tuto etapu svého života v poslušnosti a důvěře v Boha, začaly se dít zázraky: Usmíření mezi příbuznými, vstup do kláštera, což byl její sen jako dívky a další.
Maria pochopila Ježíšovu lekci. Nakonec porozuměla kříži svého syna, v jejím srdci se mohla narodit víra v jeho vzkříšení. Maria dospěla k poznání, že všechno v lidském životě na zemi se musí zakládat na porozumění Božímu slovu a poslušnosti. Bůh věrně plní jen vlastní sliby a plány. Ježíš vysvětluje, že jen ten, kdo slyší a plní Boží slovo, obdrží požehnání.
Měli bychom konečně pochopit, že bez znalosti Božího slova a bez pravdivého výkladu, nezažijeme Boží milosti, nedostaneme od Boha pomoc. Pouze Bůh ví, co je pro nás opravdu dobré a užitečné. Mějme důvěru v Boží působení a dovolme Bohu, aby uskutečnil své plány skrze svá nařízení. Potřebujeme vytrvalost a trpělivost při čekání na Boží skutky v nás. A když bude těžko nebo velmi těžko, když se nám bude zdát, že se už nedá nic dělat, přemýšlejme o svaté Ritě a požádejme ji o větší víru v Boží prozřetelnost. Bůh má vždy poslední slovo. Buďme lidmi víry.