27. neděle v liturgickém mezidobí

Flp 4, 6 – 9; Mt 21, 33 – 43
Dnešní evangelium nám přináší podobenství o vinici pronajaté vinařům. Toto podobenství nám ukazuje, jak s námi Bůh zachází. Majitel založil vinici, postaral se, aby vyrostla a poté ji pronajal. Ti, kteří ji obdělávali, nemuseli nic budovat, mohli ji jen užívat. Také, pokud jde o záležitosti Božího království, vše je již Bohem připraveno.
Do reality Božího království, tj. do církve, ke které patříme, jsme byli zdarma uvedeni svátostí křtu. Získání Boží milosti nás nic nestojí. Spása je darem, který Bůh dává zdarma.

My jsme nemuseli jít na kříž, Ježíš šel za nás. Přístup k Boží milosti máme stále zdarma.
O majiteli vinice evangelium říká, že svou vinici pronajal vinařům a vydal se na cesty. Svůj podnik zcela svěřil nájemcům. Také nám Bůh svěřil svou společnost, církev. Řízení církve je v našich rukou. Bůh ve své společnosti nechal velký kapitál. Můžeme ho správně využít, nebo promarnit. Boží podnik je v našich rukou.
Často si na církev stěžujeme, že je špatná, že se v ní dějí zlé věci a přičítáme to Bohu. Ale celá tato mizérie, bída, se kterou se setkáváme, není Boží věcí, ale záležitostí našeho špatného řízení této společnosti. Není to Bůh, který si vybral tyto manažery, ale zvolili jsme si je sami. Když se ukazují jako nekompetentní, můžeme se zlobit sami na sebe. Namísto stížností na kněze, že nejsou dobří, je třeba se nejprve zeptat sám sebe, proč jsem se nerozhodl být knězem nebo řeholníkem, abych to udělal lépe. Kromě toho se s knězem, jehož působení se nám nelíbí, vůbec nebavíme. Dějí se zlé věci, ale farníci nechtějí nic vidět; vážná pochybení jsou promlčena, ale za zády se pomlouvá. A tak tato společnost (církev) díky našemu selhávání, tím, že se nezajímáme o její záležitosti, začíná krachovat.
Podobenství dnešního evangelia dále říká, že v určitém okamžiku majitel vinice chce vyúčtovat svůj zisk. A když ho nedostane, chce pronajmout svůj majetek jiným.
Pohoršuje nás, když od nás Bůh žádá život podle přikázání. Ziskem Boha v této společnosti, v církvi, je život jeho členů podle evangelia v následování Ježíše Krista.
Mít prospěch ze své práce je přirozené. Když budu více lidský, to všem prospěje. Mám nějaký prospěch z toho, když se společnost, ve které pracuji, rozpadá? Co dobrého získám, když se nezapojím do života církve?
Je to jako při úpadku podniku, kdy se člověk ocitne na dlažbě bez naděje na dobrou práci a tím na důstojný život. Až tehdy se probudíme ze své podivné letargie, ale to už je zpravidla příliš pozdě.
Dnes církev prožívá velmi vážnou krizi, protože křesťané nevyrábějí produkt očekávaný Bohem. Naše společnost, církev, má svého dědice a tím je Ježíš Kristus. Pro většinu katolíků je velmi nepohodlnou osobou, protože žádá poslušnost, kvalitní práci, a to my nechceme. Slova z dnešního evangelia: „To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!“ – ukazují na způsob, jak myslí moderní katolíci. Chceme církev řídit sami, sami chceme rozhodovat, co je pro náš život důležité a správné: například otázky sexuální svobody, antikoncepce, celibátu, rodiny a manželství nebo slavení neděle atd.
Bůh nepochybně není mstivý, aby zlosyny zahubil, ale pravdou je, že „svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek… Boží království vám bude odňato a dáno lidem, kteří ponesou jeho ovoce."
Možná se někdy divíš, že v tvém životě jakoby Bůh není. Zeptej se upřímně sám sebe, zda skutečně pracuješ pro tuto společnost, církev, abys vyráběl dobrý produkt, to znamená, konal etické skutky, byl spravedlivý vůči druhému, abys nekradl, odpouštěl svým viníkům, byl laskavý k bližním?
Myslím si, že Bůh nepotřebuje šmejdy (nekvalitní věci). Šmejdy prostě odmítá. Každý potřebuje dobrý produkt. Nikdo nechce špatné věci, když je možné vytvořit nebo koupit dobré.
Části světa, které byly kolébkou křesťanství, jsou dnes muslimské, toto se může stát i nám.
Nakonec mohu citovat slova svatého Pavla: „Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály“.