Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie

Gn 3, 9 -15; Ef 1, 3 - 6. 11 – 12; Lk 1, 26 – 38 

Dnešní slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu ukazuje na příkladu Panny Marie Boží plán, který platí i pro nás. Bůh i nám určil cíl, abychom se také my stali svatí a neposkvrnění. Aby se Boží Syn, druhá osoba nejsvětější Trojce, mohl v Mariině lůně stát člověkem, potřeboval její čisté srdce, potřeboval její neposkvrněné tělo. Abychom mohli stát před Bohem tváři v tvář, potřebujeme být také čistí a neposkvrnění.

Dnešní první čtení hovoří o prvotním hříchu. Adam a Eva byli jako první stvořeni, ale také jako první zhřešili. Hřích, který spáchali, natrvalo vstoupil do života lidí, do jejich těl a tak ho každý člověk dědí. Hřích způsobil člověku nejhorší poškození, kterým je strach z Boha. Svatý Pavel říká, že hřích působí smrt. Je to tak, ale smrt je důsledkem toho, že Bůh nemůže člověku pomoci. Člověk se sám zbavit hříchu nemůže. Tu moc má jenom Bůh. Pokud člověk Boha nepřijme, protože z něho má strach, Bůh mu nemůže nijak pomoci. Bůh shladil každý lidský hřích Ježíšovou smrtí na kříži na Kalvárii a událostí Ježíšova zmrtvýchvstání potvrdil, že smrt je úplně zničena. Ale tento dar spásy musíme osobně převzít. Pokud se Boha bojíme, nic od něj nepřijme. Po prvotním hříchu jsme zdědili nejen hříšnost, ale také strach z Boha. Adam se po spáchání hříchu před Bohem skryl. A tak to je dodnes. Maria, která byla počatá bez poskvrny prvotního hříchu, se také Boha bála. Anděl jí musel říci: Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha“. Nejen Maria, ale každý s nás nachází milost u Boha. O tom mluví svatý Pavel v dnešním druhém čtení. Bůh si nás ve své dobrotě vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli přijati za jeho děti, abychom se stali jeho milovanými syny. Tohoto svého plánu se Bůh nevzdal ani po hříchu člověka. Bůh je vždy věrný svým rozhodnutím. Maria svou vírou překonala strach a odvážila se Bohu říci: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“. Touto větou Maria odmítla jakoukoliv pochybnost o Boží dobrotě. Vyznala plnou víru v Boží lásku. Neměla žádný důvod, necítila žádné ohrožení, aby se musela Boha bát. A když uvěřila v Boží dobrotu, její srdce se zcela zaradovalo v Bohu, jejím Spasiteli, nesla tuto radost dalším lidem, nejprve Alžbětě a činí to dodnes. Pravá mariánská zbožnost je radováním se spolu s Marií v Bohu, který nám v jejím Synu Ježíši dává spásu. Tato radost působí, že se nakonec můžeme stát svatí a neposkvrnění v lásce. Bůh ve svátostech ukazuje svou dobrotu, svou konkrétně působící milost. Nezbytně potřebujeme mít zkušenost, že Bůh je dobrý, protože mi pomohl, uzdravil mě. Bůh ve svátostech uzdravuje duši a tělo člověka. Myslím si, že nejdůležitějším, základním uzdravením je zbavit nás strachu z Boha. Protože, když se přestaneme Boha bát, Bůh nám může ve všem pomoci. Prosme Marii, aby nás přivedla k poznání, že Bůh je dobrý, je milujícím Otcem, abychom jako Ona uměli říkat Bohu: Buď vůle tvá.