3. neděle adventní

Iz 61, 1 – 2a. 10 – 11; 1 Sol 5, 16 – 24; Jan 1, 6 – 8. 19 – 28
Kdybych se zeptal, jaké postoje charakterizují katolíka, člověka věřícího v Ježíše Krista, myslím si, že většina z vás by odpověděla, že musí být vážný, spořádaný, zdrženlivý, dobrých mravů, zdvořilý, spokojený, dobře vychovaný a podobně. Pro mnohé je důležitou charakteristikou také to, že klidně a s naprostou důvěrou nese své utrpení.
Ale když čteme dnešní druhé čtení, slova svatého apoštola Pavla k Soluňanům, dozvíme se, že se od křesťanů očekávají dvě věci: bytostná radost a vděčnost za všechno, co prožívá.

Svatý Pavel říká, že bychom se měli vždycky radovat a v každé situaci děkovat, také tehdy, když trpíme, když prožíváme obtížné situace. Svatý Pavel zdůrazňuje slovo „vždy“ a slova „v každé situaci“. Říká, že umí žít v rozličných podmínkách: v utrpení a nedostatku, ale i v nadbytku. Je spokojený v každé životní situaci. Svatý Pavel nevybízí k ničemu, co by sám nežil. To, co Pavel píše, je pravda, protože radost a vděčnost za vše, co prožívá, plyne z živé zkušenosti s Bohem. Když se člověk opravdu setká s Bohem, bude se cítit bezpečně; a pokud se cítí bezpečně, nemá strach a obavy. Když ví, že ho Bůh posiluje, je si jistý, ví, že ho nic nemůže ohrozit. Protože pokud je Bůh se mnou, nic mi neublíží, On mi vždy pomůže, dá, co potřebuji, abych zvládl každé utrpení, odvrátil každou hrozbu.
Když se cítím bezpečně, radost a vděčnost je samozřejmá. Abychom mohli být radostnými lidmi, kteří v každé situaci děkují, svatý. Pavel doporučuje: „Bez přestání se modlete“.
Obtěžuje nás věnovat více než pět minut denně obyčejné modlitbě? Ježíš vyčítal svým apoštolům: "Nemohli jste se mnou bdít ani jednu hodinu?"
Když svatý Pavel říká, že se máme bez přestání modlit, znamená to, že je to možné. A je to možné tehdy, když Duch svatý, tato třetí osoba Nejsvětější Trojice, bude v našem životě skutečně přítomná. Svatý Pavel nařizuje: "Nezhášejte Ducha!" Pro většinu katolíků je Duch svatý spojen jen s obřadem biřmování. Kdo z nás může upřímně říci, že zná Ducha svatého, že se s ním setkává?
Co máme dělat, abychom Ducha svatého ze svého života nevyháněli, oheň Ducha svatého nezhasínali? Co máme dělat, abychom jeho přítomnost a pomoc reálně zažívali?
Svatý Pavel radí: „Všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností“.
V prvním čtení jsme slyšeli úryvek z knihy proroka Izaiáše, který prorokoval o Mesiášovi slovy: „Duch Páně je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto“. Na toto proroctví se Ježíš odvolává na začátku svého veřejného působení v synagoze v Nazaretě, kde oznamuje program své činnosti. Ukazuje na své spojení s Duchem svatým. Evangelia nás informují, jak tato spolupráce vypadala. Kde je Ježíš, tam je také Duch svatý. Kde je přijímáno Ježíšovo evangelium, tam je také přijímán Duch svatý. Přítomnost Ducha svatého v nás je zárukou Boží milosti, Boží péče o nás, protože Duch svatý je nositelem veškeré Boží pomoci.
A pokud je Bůh s námi, kdo nebo co nám může škodit? Vědomé prožívání Boží přítomnosti nás učiní šťastnými, překypujícími radostí. Duch svatý přináší do našich srdcí pokoj a bezpečí.
Teprve působení Ducha svatého, který nás přetváří k Ježíšově podobě, z nás učiní opravdové křesťany. V tom je naše skutečná velikost, která druhým přináší čistou radost a vděčnost.