Středa - 23. prosince

Lk 1, 57 – 66
Dnešní evangelium vypráví o narození Jana Křtitele. Hlavní problém, který se objevil, byl spojen s pojmenováním dítěte Zachariáše a Alžběty. Tenkrát rodiče pozorně vybírali jméno dítěte. Jméno totiž vyjadřovalo rodovou příslušnost. Jméno Jana Křtitele bylo v jeho rodě nové, proto vyvolalo rozruch mezi jeho příbuznými a známými.


To, že Bůh určil jméno dítěti Zachariáše a Alžběty říká, že si ho Bůh vybral k vykonání svého plánu. Když Bůh dává jméno, dává současně konkrétní identitu a úkol, které to jméno vyjadřuje.
Dnešní evangelium upozorňuje na význam jména, které nosíme, a také na důležitost jména, které dáváme narozenému dítěti. Dávat dítěti jméno je zodpovědnost a vyžaduje modlitbu. Křestní jméno nás spojuje s Bohem, dává nám životní poslání.
Když vybíráme dítěti jméno, zpravidla se díváme na jména svatých. Je to krásný zvyk, kterým žádáme Boha, aby podobně požehnal i našemu dítěti.
Jméno, které obdržel Jan, znamená „Bůh se prokázal jako milostivý“. Jan veřejně hlásal Boží milosrdenství, Boží ochotu odpouštět hříchy. Jeho jméno je totožné s tím, co hlásal a co dělal.
Také náš křesťanský život, který určuje naše jméno, by měl být svědectvím o Boží dobrotě, o milosrdenství Boha. Aby naše jednání naplňovalo poselství, které nese naše jméno, můžeme a měli bychom přijímat pomoc našich křestních patronů. Naši křestní patroni nám mají být nejlepšími přáteli. Proto se na ně máme každý den v modlitbě obracet a svěřovat se jejich péči a pomoci.
Ať je naše jméno svědectvím skutečného křesťanského života.