Sobota - svátek sv. Štěpána, prvomučedníka

Sk 6, 8 – 10; 7, 54 - 60
Druhý den o Vánocích slavíme svatého Štěpána, mučedníka. Může nám to připadat divné. Na Štědrý den a první den Vánoc liturgie církve přináší texty týkající se narození, jsme plni radosti a úžasu. Celá atmosféra hovoří o něčem krásném, klidném - koledy, přání, společná slavnostní večeře, dárky a podobně. A na druhý den máme červenou liturgickou barvu a mluvíme o brutální vraždě. Můžeme se ptát: Proč církev spojila tyto protikladné události?


Myslím si, že odpověď je v tom, co řekl papež Benedikt XVI., když komentoval podobenství o stavbě domu na písku nebo na skále. Řekl, že je velkou iluzí myslet si, že se vyhneme těžkostem života, že na nás takzvané životní vichřice nezaútočí. Bouře, vichřice a dokonce i katastrofy patří k přírodě, k existenci světa, takže všechno, o čem tyto obrazy hovoří, patří také do našich lidských životů. Je naivní myslet si, že se nám nic těžkého nebo tragického nemůže stát.
Myslíme si, že se nás nemůže dotknout nic těžkého nebo dokonce tragického, protože jsme přece zbožní, jsme věrni našemu katolickému vyznání. Bůh nedovolí žádné životní bouři projít našimi životy, nebo životy našich blízkých. Modlíme se, chodíme do kostela, takže musíme být Bohem chráněni před všemi obtížemi.
Ale tak to ve skutečností není.
Když vezmeme vážně slova papeže, pak víme, že se životním vichřicím nevyhneme, také před nimi nezachráníme životy našich milovaných. Neštěstí patří k lidskému životu na zemi. Musíme se s ním neustále vyrovnávat.
Možná se ptáme, proč to Bůh dovolí?
Na tuto otázku ve Zjevení odpověď nenacházíme.
Boží zjevení ale mluví o Boží pomoci, o Boží přítomnosti v době, když jsme těžce zkoušeni. Proto ihned po Vánocích církev oslavuje v liturgii tragickou událost mučednictví. Když se podíváme na texty popisující Štěpánovo mučednictví, vidíme zde zřetelnou pomoc z nebe. Štěpán vidí otevřené nebe a Syna člověka, který stojí po Boží pravici. Tvář Štěpána se změnila a stala se podobná tváři Anděla. Potřebujeme konkrétnější svědectví o Boží přítomnosti, než Štěpánovo?
To, co Štěpán prožil před Sanhedrimem, svědčí, že založil dům svého života na skále, kterou je Ježíš Kristus, zmrtvýchvstalý Pán. Zde na zemi potřebujeme vidět především otevřené nebe, vidět otevřenou perspektivu, vidět svého Vykupitele.
Svatý Augustin v jednom ze svých kázání, když mluvil o Božím požehnání v životě věřícího, řekl, že je lež hlásat, že nebudeme čelit žádnému nebezpečí, špatným věcem, nebo nějakému ohrožení. Pokud někdo říká, že Bůh nedovolí, aby se nám stalo něco špatného, lže. Pravou útěchou jsou slova zaslíbení: „Stáčí ti má milost“. To je stavba na skále, to je vysvětlení, proč právě po narození Spasitele v Betlémě oslavujeme mučedníka. Štěpánovo mučednictví vysvětluje tuto pravdu: stačí ti má milost. Neboť vše, co potřebujeme, je právě Boží milost.
Na naši zem sestoupil Bůh, který přináší pomoc každému, abychom zvládli každou životní vichřici. Betlém je nezbytný, abychom pochopili, že Bůh je Emmanuel - Bůh s námi, Bůh pro nás, abychom tuto milost znovu a znovu přijímali, a tak ustáli každé protivenství. A to je opravdová radost a naděje.
Stačí ti má milost: Protože já, všemohoucí Bůh, jsem sestoupil na zem, abych pomohl konkrétně také tobě.
Nebe je otevřené, Ježíš Kristus stojí po pravici Všemohoucího, on je náš velekněz a neustále se za nás přimlouvá. Náš lidský život, naše tělo, do kterého se vtělil Syn Boží, je vyneseno na pravici Boha. Tento člověk, Ježíš z Nazareta, se za nás přimlouvá, a předává každou Boží pomoc, kterou potřebujeme.
V umučení svatého Štěpána se odhaluje skutečná radost Vánoc, protože nebe je už otevřeno pro nás, kteří musíme kráčet po hrbolatých a obtížných cestách pozemského života. Na Štěpánovi vidíme, že je již připravený úžasný nepředstavitelný Happy End, kterým je místo po Boží pravici v nebi, kde už nebude utrpení, bolest ani smrt.