Zjevení Páně - lidově Tří králů

Mt 2, 1 - 12
Dnešní slavnost Zjevení Páně, lidově nazývaná Tří králů, je oslavou setkání Boha s člověkem. Bůh není nepřístupným tajemstvím, ale chce, abychom ho poznali a měli k němu osobní vztah. Touží po naší důvěře. Přichází k nám tak, aby nás Boží nesmírnost a velikost netlačila a nedrtila. Proto se zjevuje jako malé bezbranné dítě v chudobě betlémské jeskyně a ukazuje na něj hvězda.


Vittorio Messori v jedné ze svých knih uvedl: "Bůh Ježíše Krista dal dostatečné světlo těm, kteří chtějí věřit, ale nechal i dostatek stínu těm, kteří věřit nechtějí." A podobně mluví Blaise Pascal: „Bůh se ukazuje těm, kteří ho hledají celým svým srdcem, ale zůstává skrytý těm, kteří od něho své srdce odvracejí.“
Bůh mě stvořil jako svobodného člověka a nechce mi svobodu vzít, proto mě k ničemu nenutí. Dává mi své Slovo, které se stalo tělem v Ježíši z Nazareta. Zjevuje se jako bezbranné dítě, v dospělosti jako hlasatel lásky a odpuštění. Svým příchodem nechce nikoho vyděsit a ohrozit, pokud se na nás obrací, činí to velmi něžně. Dává se poznat skrze znamení, prostřednictvím nepřímých důkazů.
Kdyby přišel v síle a moci, sestoupil z mraků, byli bychom přitlačeni ke zdi, přinuceni ho s jeho zákonem přijmout. A to by byl konec naší svobody a zároveň víry. Víra by se stala povinností a ne setkáním, nebyla by už prostorem důvěry, budování přátelství. Bůh nás neoslepuje svým bytím, ale zanechává stopy a znamení, protože tímto způsobem buduje vztahy, založené na svobodě, nikoliv na vynucené závislosti.
V dnešním evangeliu církev čte o mudrcích z východu. Můžeme říci, že byli opravdu moudrými lidmi, protože v poměrně nejednoznačném znamení uviděli hloubku Božího poselství, našli k Bohu cestu. Nepochybně toto znamení na nebi vidělo mnoho dalších lidí, ale nezaujalo je, nechali je bez povšimnutí. Dnešní svátek nás vybízí, abychom byli moudří, slyšeli Boha, který mluví zahaleně, ale přesto mu můžeme rozumět.
Abraham Heschel řekl: „Bůh stále nemlčí, a člověk není vždy slepý“. Také v knize proroka Izaiáše Bůh mluví velmi jasně: „Já jsem Pán, jiného není. Nemluvil jsem potají v koutku bezvýznamné země, neřekl jsem Jakubovu rodu: Hledejte mě v chaosu!“ Poznat Boha na zemi můžeme, on po tom touží. Nechce být neznámým Bohem. Dává do světa i do našich životů mnoho znamení, prostřednictvím kterých nás chce k sobě přivést, abychom mohli říci: Bůh je, potkal jsem ho.
Znamení, která Bůh klade na naši cestu, pro nás nejsou vždy jasná a čitelná, stejně jako znamení na nebi, které uviděli mudrci z východu. Ale toto znamení je vnitřně zaujalo, i když nevěděli přesně, co znamená, na koho ukazuje, ale usilovně hledali. Opakuji: dostáváme tolik stínu, abychom našli důvody v Boha nevěřit, ale paradoxně stejný dostatek světla, abychom uvěřit mohli. Taková je skutečnost, ve které žijeme.
Cestou k odhalení tajemství hvězdy museli mudrci přijít do Jeruzaléma. Tehdy byl Jeruzalém místem setkání s Bohem. Dnes je tímto místem církev. Mudrci se v Jeruzalémě ptali, kde najdou Mesiáše. Kněží odpověděli: v Betlémě. A tak to bylo: „Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu“.
Ale je tu i stín nepochopení: „To, s čím se setkali mudrci, se může stát i nám. V Jeruzalémě kněží dobře věděli, kde se Ježíš má narodit a kde je možné ho najít. Přesto neudělali nic, nepostavili se do čela triumfálního průvodu k Pánu. Zůstali v Jeruzalémě, a dál studovali proroctví … Ježíš nebyl v Jeruzalémě, ale v chudém Betlémě.“ (Raniero Cantalamessa)
Zde vidíme Boží strategii, která se zjevuje v šerosvitu. Bůh nechce a také nedovolí, aby Jeho církev triumfálně panovala. Možná proto Bůh dopouští v církvi různé skandály, které ji ponižují, aby nám povýšeně nebrala svobodu na cestě k Bohu. Bůh nás nechce utlačovat skrze církev.
Co platí pro samotného Boha, platí i pro církev. Dostáváme tolik stínu, abychom nacházeli důvody pro nevěru, ale i stejný dostatek světla k tomu, abychom věřili.
To je realita. Potřebujeme proto houževnatost mudrců z východu a jejich vytrvalé úsilí, abychom pochopili znamení, která nás k Bohu mohou přivést.
Na Starém Brně na cestu autentického hledání Boha ukazuje svým vědeckým nasazením Gregor Johann Mendel. Jeho houževnatost při odhalování pravidel genetiky vycházela z víry v Boží řád a touhy po pravdě. Stavěl na vědecké práci svých předchůdců, to byla jeho hvězda, ale přesto se nacházel v šerosvitu. Můžeme říci, že matematika a především statistika byla jeho Jeruzalémem. Cestou k odhalení genetických pravidel byla těžká dlouholetá vědecká práce, která může být obrazem namáhavé cesty mudrců za odhalením znamení hvězdy. Jako nikdo nechápal cestu mudrců, podobně nebylo pochopeno vědecké úsilí Gregora Johanna Mendela.
Bůh ve své prozřetelnosti spojil den úmrtí Gregora Johanna Mendela s církevní oslavou Tří králů. Myslím si, že Gregor Mendel a mudrci z východu jsou si podobni v usilovném hledání pravdy. Kéž jsou důležitým povzbuzením a vzorem naší mládeži na cestě za vzděláním a pochopením pravdy.