6. neděle v liturgickém mezidobí

Mk 1, 40 - 45
Dnešní evangelium vypráví o uzdravení malomocného. Poselství, které z tohoto úryvku vyplývá, jde dvěma směry. Za prvé: nemoc i neléčitelnou chorobu, jakou bylo v té době malomocenství, může uzdravit Ježíš Kristus. Samozřejmě, jen pokud nemocný věří, že to Ježíš dokáže. Toto uzdravení nám ukazuje, že Bůh je schopen vypořádat se skrze Ježíše Krista se všemi našimi problémy. Co my nedokážeme, Bůh vždy může.

Malomocný z dnešního evangelia padl před Ježíšem na kolena a požádal ho: „Chceš – li, můžeš mě očistit“. Projevil víru a pokoru, které jsou také pro nás nezbytné, abychom se skutečně setkali s Bohem. Pokleknutí na kolena a žádost: "pokud chceš" - vypovídá o pokoře a opravdovosti.
Malomocný z dnešního evangelia věděl, že Bůh není příčinou jeho nemoci, že si jeho utrpení nepřeje. Takový postoj nemá člověk, který se Bohem cítí zraněn, kdo si myslí, že jeho utrpení je Boží vůle.
Tento malomocný, i kdyby si myslel, že sám je příčinou svého neštěstí, protože malomocenství bylo v té době považováno za ovoce hříchu, přesto přistupoval k Ježíši s důvěrou. I když jsem zhřešil, Bože, tvé srdce se sklání k mé bídě, protože jsi milosrdný Bůh. I když jsem si své neštěstí způsobil sám, ty mi vždy pomůžeš – na to ukazuje slovo: „Můžeš mě očistit“. Uzdravení je plodem víry v Boží milosrdenství.
Za druhé se příběh uzdravení malomocného dotýká problému hříchu člověka. V čase Ježíše bylo malomocenství považované za zvláštní nemoc. Příčinu většiny nemocí židé viděli v působení zlého ducha, ale malomocenství bylo vždy vnímané jako ovoce zlých skutků. Malomocenství bylo ve Starém Zákoně synonymem hříchu. Podle židovských rabínů byla tato nemoc odměnou za pomluvy a očerňování - to byl případ Miriam, sestry Mojžíše. Podle jiných rabínů malomocenství způsobuje sedm hříchů: pomluva, vražda, lehkovážná a křivá přísaha, incest, krádež a žárlivost.
Když židovská moudrost hovoří o malomocenství, odvolává se také ke dvěma velkým tragédiím tohoto národa. Připomíná dvojí zničení Jeruzalémského chrámu, poprvé Babyloňany, podruhé Římany a komentuje to takto: Hřích vyhnal z Jeruzalémského chrámu Boží slávu a nikdo nehlásal slova Boží moudrosti, která by oznamovala: nečistý, nečistý.
Hřích nás zbavuje Boží slávy, zotročuje nás a tak už nejsme schopni řídit se Boží moudrostí. Když hřešíme, nejsme schopni řešit své záležitosti moudře. Ale vždy můžeme pokorně zavolat: nečistý, nečistý, protože jen v tomto pokorném vyznání svých vin můžeme najít pomoc.
Nejčastěji jdeme životem cestou, kterou popisuje Žalm třicátý šestý: „Nepravost mluví bezbožnému v srdci, na bázeň před Bohem se neohlíží, a tak bezbožný namlouvá sám sobě, že se jeho vina nenajde a nezoškliví. Slova jeho úst jsou nepravost a faleš, přestal mít rozum a jednat správně. Na svém lůžku přemítá o nepravosti, stojí na nedobré cestě, neštítí se zlého.“
Malomocný z dnešního evangelia věděl, že je malomocný a také poznal, jak se může zachránit, a zavolal o pomoc. Když "říkáme, že nemáme hřích, klameme sami sebe, není v nás pravda." Malomocný uviděl Ježíše, a poznal v něm toho, který vzal na sebe všechny naše hříchy, nemoci a slabosti, poznal v něm svého Spasitele.
Malomocní byli izolováni od společnosti. Museli varovat lidi před svým příchodem a volat "nečistý". Když vstoupili do nějakého domu, tento dům se stal nečistým. A přesto se Ježíš dotkl nečistého. Bůh se neštítí naší nečistoty a hříchu. Ježíš se dotýká nečistého. Dnešní evangelium říká: „Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: Chci, buď čistý!“
V kontextu dnešního evangelia nemůžeme nemyslet na svátost smíření, která nás vrací zpět do společenství církve. "Jdi, ukaž se knězi" – to Ježíš řekl malomocnému. Naše srdce je již očištěno smutkem nad hříchy, touhou po Božím odpuštění, stejně jako malomocný jsme očištěni již předtím, než se ukážeme knězi. Ale úplné usmíření se děje pouze prostřednictvím služby církve, skrze kněze, který reprezentuje mystické tělo Kristovo, to je církev.
Jak vidíme, Ježíš se hlásí k zákonu.
Dnešní evangelium mluví o milosrdenství, které je v srdci Boha. Bůh nás chce léčit a očistit, je schopen vstoupit i do naší největší nečistoty, naší největší bezmoci a do nejtěžšího hříchu. Ale musíme ho o to požádat s pokorou a vírou v jeho milosrdenství a všemohoucnost. To se děje skrze kněze ve svátosti smíření. Svátosti církve jsou primární cestou, po které k nám přichází Ježíš Kristus se svou pomocí a uzdravením.