Úterý po 2. neděli postní

Iz 1, 10. 16 – 20; Mt 23, 1 - 12
V prvním čtení prorok Izaiáš naléhavě vybízí, abychom byli spravedliví, abychom nepáchali žádné křivdy, ale vycházeli vstříc potřebám bližních. Máme projevovat dobrotu ve všech směrech svého života, protože takový je Bůh.


Evangelium ukazuje na zásadní pravidlo, které se týká pastýřů církve, kteří jsou povoláni, aby vedli naše životy podle Božích přikázání a s Boží moudrostí. Hlavní úkol pastýřů církve je poučovat o životě podle Božího slova. Už v Ježíšově době byl velký rozdíl mezi učením rabínů a jejich způsobem života, což je problém i dnes.
To, co rabíni říkali, co učili, to sami nežili, sami se nenechali vést Božím slovem. To je problém i pastýřů dnešní církve.
Ježíš zná lidskou slabost, a proto varuje. Říká, že máme hlasatelům pozorně naslouchat, ale jejich způsob života nenapodobovat. Setkáváme se s pohoršením, a někdy také se skandály. V evangeliu Ježíš velmi důrazně vybízí, abychom následovali jen jeho.
Hlasatelé Božího slova mají být ústy samotného Ježíše. Mají samozřejmě jako první Ježíše následovat. Protože jen Ježíš je pravý učitel, mistr a náš vzor. To, že život některých kněží neodpovídá Ježíšovu učení, to je jejich osobní hřích. Každý z nás má následovat Ježíše, jen on pravdivě inspiruje náš život.
Zdůrazňuji ještě jednou, že naší první povinností je poznávat Ježíše tak, abychom ho mohli následovat. Také já mám být dobrý jako on, spravedlivý jako on, odpouštět jako on, byt milosrdný jako on.
Za své jednání budu skládat účty Bohu já. Co dělají druzí, je jejich věc, i oni budou muset skládat své účty Bohu. Běda těm, kteří pohoršují.
Buďme věrohodnými svědky Ježíše a žijme podle jeho evangelia.