3. neděle postní

 Ex 20, 1- 17; 1 Kor 1, 22 – 25; Jan 2, 13 – 25
Dnešní evangelium má název: Oznámení o umučení a vzkříšení Pána Ježíše, a je to evangelium, které paradoxně popisuje vyhnání kupců z chrámu. Možná se ptáte, jak tento název s obsahem souvisí. Chceme-li najít odpověď, musíme správně pochopit vyhnání prodejců z chrámu.


Chrám v Jeruzalémě byl pevně rozčleněn. V tomto chrámě bylo místo, kam mohl přijít jen jednou za rok jenom nejvyšší velekněz. To místo se nazývalo Velesvatyně, pak tam byl prostor, kam mohli vstoupit kněží, kteří obětovali kadidlo. Okolo chrámu bylo několik nádvoří s vymezeným přístupem. Do prvního nádvoří směli vstupovat jen židovští muži.
Bylo tam také nádvoří určené pohanům, ale právě tento dvůr, tato část chrámového komplexu v Jeruzalémě byla užívána jako směnárna státních peněz na chrámovou měnu. Zde bylo možno také koupit zvířata k obětování. Ve skutečnosti vše, co se konalo na tomto nádvoří, bylo plně v souladu s kultem chrámu, naplňovalo potřeby související s výkonem pravého chrámového kultu. Tyto aktivity byly zcela nezbytné a praktické. Tak proč to Ježíše tak rozčílilo, že prodejce zvířat a směnárníky vyhnal?
Pro Židy bylo nepřijatelné, aby byly do chrámové pokladny házeny státní peníze, na kterých byl obraz císaře Svaté říše římské, který byl uctíván jako polobůh. Kdyby byl do chrámové pokladnice vhozen takový peníz, bylo by to znesvěcení nejposvátnějšího místa Židů.
Tak proč Ježíš směnárníky vyhodil?
Místo v chrámu, ze kterého Ježíš vyhání kupce a směnárníky, bylo podle Boží vůle místem, kam měli mít přístup pohané. Prozíravost Židů, kteří preventivně bránili možnosti znesvěcení chrámu, přiměla Ježíše k drastickému opatření, kdy vzal do ruky bič.
Nyní můžeme vysvětlit nadpis dnešního evangelia. Ježíš pro nás svou smrtí a vzkříšením postavil nový chrám. Toto Ježíšovo spásonosné dílo je místem, kde se můžeme setkat s Bohem, kde přijímáme život věčný.
A tato možnost přímého setkání s Bohem tváří v tvář, nemůže být člověkem omezována, jak to dělali Židé na nádvoří pohanů. Nemůžeme dělat nic, co by nám a druhým bránilo setkat se s Bohem. Bůh se nesetkává jen s privilegovanými osobami. Boha nemůžeme omezovat.
Ježíš, když vysvětluje událost očištění chrámu, hovoří zcela jasně o novém chrámu, o chrámu svého těla, který bude postaven jeho smrtí a vzkříšením. Událost očištění chrámu říká, že tento nový chrám nemůže být žádným lidem uzavřen. Z toho vyplývá, že spása je pro každého.
Může se zdát, že první čtení odporuje evangeliu, když říká, že spása je jen pro ty, kteří dodržují Boží přikázání.
Abychom pochopili tuto nesrovnalost, poslechněme si, co říká sv. Pavel. Mezi námi lidmi není nikdo spravedlivý, protože všichni zhřešili, a zbavili se slávy Boží, a ospravedlnění dostáváme zdarma z Božího nevyčerpatelného milosrdenství, které bylo odhaleno na kříži Ježíše Krista.
V dnešním druhém čtení sv. Pavel říká, že chce znát jen Ježíše Krista ukřižovaného, pro některé je to hloupost, pro jiné pohoršení, a pro ty, kterým opravdu záleží na setkání s Bohem a na věčném životě, je ukřižovaný a vzkříšený Ježíš Boží moudrostí a Boží mocí.
Jestli s odvahou budeme usilovat o hlubší a hlubší porozumění smyslu tajemství smrti a vzkříšení Krista, bude to proměňovat náš život. Pokud jsme uvěřili této lásce, nebudeme žít ve strachu z Božích přikázání. Plnění Božích přikázání nastane nějak automaticky, pochopíme, že nejsou žádnou zátěží nebo omezením, ale naopak nám přinášejí neuvěřitelnou velikost a svobodu. Staneme se lidmi, kteří dělají více dobra a mnohem méně zla, nebudeme otročit hříchu.
Pochopení tajemství smrti a vzkříšení Ježíše Krista nás neomylně vede do jeho náručí. I když znovu spácháme zlo, zhřešíme, můžeme s jistotou vstoupit do chrámu, kterým je jeho umučené a vzkříšené tělo. Ježíš je vždy připravený udělit nám ve zpovědnici odpuštění a upevnit nás v dobrém.
Sestra Faustina si ve svém deníku poznamenala Ježíšova slova: Příčinou tvých pádů je, že se příliš spoléháš sama na sebe a málo se opíráš o mne. Miluji tě, i když lidsky řečeno pro tebe není vzkříšení a všechno jsi ztratila. Čím větší je tvoje bída, tím větší máš právo na moje milosrdenství. Stačí ve víře přistoupit k nohám mého zástupce - kněze, říci mu o své bídě a zázrak mého milosrdenství se na tobě plně projeví. Na tvé důvěře závisí tvé osvobození a uzdravení.
Dveře do tohoto chrámu, který byl postaven Ježíšovou smrtí a vzkříšením, není možné uzavřít žádným zlem, žádným hříchem, žádným přestoupením Božích přikázání. Dveře Ježíšova srdce jsou stále otevřené.
Jen ztráta víry v Boží milosrdenství má moc nás zaslepit a přikrýt pravdu o Boží spáse pro každého člověka.