Velikonoční pondělí

Sk 2, 14.22b – 33; Mt 28, 8 – 15
Prožíváme největší křesťanské svátky. Slavíme centrální, zásadní událost, zmrtvýchvstání Ježíše.
Svatý Augustin k tomu říká: "Není těžké věřit, že Ježíš zemřel, tomu věří i pohané, Židé i zavržení. Všichni tomu věří. Ale křesťané věří ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista. "
Z toho poznáváme, že člověk těžko věří ve vzkříšení a že víra ve vzkříšení je právě tou hranicí, která nás křesťany od jiných odlišuje.


Jsem křesťan, protože věřím ve vzkříšení. Pokud věřím ve vzkříšení, jsem křesťan.
Unikátní událost: "zmrtvýchvstání" je s ničím nesrovnatelná, a proto se této pravdě obtížně otevíráme.
Může se stát, že budeme celý život studovat a také psát knihy o zmrtvýchvstání Krista a nezískáme "zkušenost" Kristova zmrtvýchvstání.
Odkud pochází tato podivná síla, která způsobuje, že zpráva " vstal z mrtvých" vede k víře a umožňuje vstup do nového života?
Určitě je to zpráva, která je založena na historické skutečnosti. Když mluvíme o zmrtvýchvstání, nevyprávíme žádnou pohádku nebo legendu. Mluvíme o tom, co se stalo, mluvíme o velmi důvěryhodné, historicky zdokumentované události. Ale na druhé straně je to něco, čemu těžko věříme.
Co způsobuje, že je člověk schopen s vírou říci: "Kristus vstal z mrtvých", a toto poznání mění člověka?
Odpověď známe: Víra ve zmrtvýchvstání se rodí z přijetí slova, které vzkříšení hlásá ve spojení s Církví.
To, co se stalo s Ježíšem, je přítomné ve slovech, které tu informaci přinášejí. Svatý Augustin to vysvětluje: "Je to stejné jako v době stvoření světa. Bůh stvořil všechny věci a je v nich přítomen. Věci, které stvořil, jsou v něm, a on je v těchto věcech ", Proto říkáme: "Nebesa vypravují o Boží slávě a jeho slávy je plná celá země", to znamená jeho přítomnosti. Když Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, předal svědkům tuto pravdu k hlásání a pak předal tento úkol Církvi. "Kristus vstal z mrtvých" Tato slova jsou živá, Ježíš v nich žije dál.
Z toho vyplývá, že hlásání pravdy: "Ježíš vstal z mrtvých", je takovým setím semena. Na jakou půdu tato slova padnou, takovou přinesou úrodu. Avšak samo slovo je "těhotné" Kristem a rodí ho v našich srdcích. Vzkříšený Pán je uvnitř tohoto hlásaného slova jako oheň v lampě, jako elektrický proud v drátu, který ho přenáší.
Důležitým faktorem při hlásaní pravdy o zmrtvýchvstání, která pomáhá pochopit a přijmout tuto skutečnost, je samo místo hlásání. A tímto místem je Církev, shromáždění těch, kteří věří ve zmrtvýchvstání. Církev se narodila z víry ve zmrtvýchvstání, a je touto vírou prostoupena. Takže všechno, co Církev říká v liturgii, ve svém učení, v modlitbě, skrze zkušenosti svatých, se týká především této zásadní pravdy, Kristus vstal z mrtvých. Když lidé církve o této pravdě přestávají mluvit, a na místo této radostné zvěsti hlásají něco jiného, např. ekologii, rovnost všech náboženství jako správné cesty k Bohu, nebo ve jménu milosrdenství a velkorysosti akceptují mravně špatné postoje, odstřihují se od Boží moci a Boží pomoci a uvádějí druhé na slepé cesty.
Proč tolik lidí nevěří, když slyší slova "Kristus vstal z mrtvých"?
Již svatý Pavel v dopise Římanům uvádí: "Ale ne všichni uvěřili evangeliu!" Odpověď na otázku, proč lidé nevěří, leží v poslušnosti. Ne každý je ochoten přijmout víru a odevzdat se Bohu. Člověk tu i tam Boha poslechne, zatímco víra předpokládá neustálou vůli být poslušným. Neboť víra je poslušnost.
Pascal to vysvětluje takto: "Nevěřící říká, že odmítne potěšení, až bude mít víru; ale já mu odpovídám: budeš věřit, když odmítneš potěšení“. Kierkegaard o tom mluví stejně: "Víra chce přijmout Nejvyššího, zatímco mysl chce pokračovat v rozjímání.". Můžeme strávit celý náš život v diskusích o Bohu. V Janově evangeliu je psáno: „Toto je zapsáno, abyste věřili". To znamená, že ne proto, abychom diskutovali, ale abychom věřili.
Zmrtvýchvstání nepochopíme jinak, než vírou. Když věřím, pochopím. Víra je cestou.