Sobota - 4. týden velikonoční

Jan 14, 7 - 14
Evangelium dnes odhaluje božství Ježíše Krista. Ježíš řekl, že on a Otec jedno jsou: „já jsem v Otci a Otec je ve mně“. O přebývání Boha Otce v Ježíši svědčí Ježíšova slova a činy, které konal.
Jak důležitá je pro nás tato skutečnost, ukazuje Filipova žádost: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí“.

Opravdové setkání s Bohem je pro nás a naši věčnost nejdůležitější. Živé setkání s Bohem, kdy mohu říci, že jsem ho osobně poznal, je tou zkušeností, která všechno osvětlí a dá sílu jít Boží cestou. Tehdy se nám odhalí tajemství, nic nás už nezaskočí a také vše, co potřebujeme k šťastnému životu, je nadosah.
Když poznávám Ježíše, současně poznávám Boha. Pokud jsem se setkal s Ježíšem, zároveň jsem se setkal s Bohem. Lidskýma očima Boha nemůžeme vidět, ale můžeme vidět Ježíše člověka. Pravdu o Ježíši poznáme z jeho slov a činů. Místem, kde dnes můžeme slyšet Ježíšova slova a vidět jeho činy jsou evangelia. Když čtu evangelia, setkávám se s Bohem, poznávám Boha a začínám ho vidět. To znamená, začínám vnímat, kdo je.
Ježíš dále říká, že kdo v něj věří, bude konat skutky, které konal on a dokonce ještě větší. Je to až neuvěřitelné zaslíbení. Bůh nám dává možnost dělat věci, které mohou překročit svou velikostí všechno, co Ježíš dělal.
Někdy se ptám, zda skutky svatých nejsou potvrzením těchto Ježíšových slov. Dokladem jsou například mystici, kteří prožili mnohokrát muka Golgoty, ukřižování a desetiletí nosili na svém těle Ježíšova stigmata. Tato schopnost nepocházela od nich, ale ze sjednocení s Ježíšem, kterého poznali a zažili jeho lásku. Mystici a svatí jsou jakoby dalším Božím slovem, jejich svědectví života prohlubuje poznání Boží tváře.
Ježíš v dnešním evangeliu také dvakrát opakuje slova: „Za cokoli budete prosit v mém jménu, stane se“. Bůh svou milostí na naše prosby odpoví jen tehdy, když je předneseme v Ježíšově jménu. To znamená, když Ježíše budeme dobře znát. V biblické řeči znát jméno znamená důvěrně poznat tuto osobu. Pokud důvěrně znám druhého, vím dobře, oč ho smím požádat.
Dnes se opět setkáváme u ikony Matky Boží Svatotomské, navíc v den památky sv. Josefa, jejího snoubence. Svatý Josef nezastínil Ježíše, ale vždy stál v pozadí a plně rozvíjel jeho osobnost. I Maria stála pokorně v pozadí a nezištně sloužila svému synu při naplnění jeho poslání. Naše Svatotomská ikona znázorňuje tuto pravdu, když Maria pravou rukou ukazuje na svého syna, nepoutá nás k sobě, ale vede k Ježíši. To je nejhlubší smysl mariánské zbožnosti. Maria je bezpečný ukazatel na cestě ke svému synu. Jen v Ježíši můžeme uvidět Boží tvář. Jak učí apoštol Filip, poznat Boží tvář je nejdůležitější: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí“.