6. neděle velikonoční

Sk 10, 25 – 26. 34 - 35. 44 – 48; 1 Jan 4, 7 – 10; Jan 15, 9 – 17;
Dnešní evangelium nám připomíná první nejdůležitější přikázání, přikázání lásky. Ježíš v poslední větě dnešního evangelia říká: "To vám přikazuji, milujte se navzájem."
Láska je identita křesťana. Můžeme také říci, že křesťan je přítel Ježíše. Ježíš říká v evangeliu: "Vy jste moji přátelé, když děláte, co vám ukládám."

Nejsme služebníky, protože Ježíš nám svěřil všechno, co slyšel od Otce. Tím, že jsme poslouchali v církvi jeho učení, jsme získali základní znalosti o tom, co od nás Bůh očekává. My všichni přítomní zde v kostele jsme slyšeli: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.
Každý z nás si někdy klade otázku, do jaké míry musím milovat?
Ježíš vysvětluje, jak miloval on: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele".
Toto je naše hlavní křesťanské povolání, náš hlavní úkol. Především toto se musíme v životě naučit.
Ale my v první řadě očekáváme, že nás tímto způsobem budou milovat druzí, očekáváme to od nich. Ježíš ve svém učení nemluví o nárocích vůči druhým, co máme očekávat od ostatních, jak se bližní mají vztahovat ke mně. Naproti tomu vždy výslovně vybízel, abych sám sebe zkoumal, jak se k druhým chovám, jak s nimi zacházím? Já mohu ovlivnit jen sám sebe.
Otázka na lásku je vždy otázka pro mne, zda miluji jako Ježíš?
Má láska k bližnímu se vztahuje především na křesťany, protože křesťan je jako já přítelem Ježíše. Ve svátosti křtu jsme se všichni stali Ježíšovými přáteli, máme stejný podíl na jeho smrti a zmrtvýchvstání. Křest nás spojil zvláštní jednotou, stali jsme se bratry a sestrami v Kristu. Sv. Pavel říká, že jsme se ve křtu stali jedním tělem.
A zde vzniká problém, protože ve skutečnosti nemáme sebemenší touhu pro tuto jednotu pracovat. Tento Ježíšův požadavek nechceme přijmout. Upřímně se zamysleme, zda bychom byli ochotni dát svůj život pro toho, kdo sedí se mnou v lavici?
Že je to důležité, říká sv. Jan ve druhém čtení: "Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha; a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. "
Naše přítomnost v kostele musí stát na poznání Boha, protože mše sv. je setkání s Bohem, s jeho živou, reálnou přítomností. Podle slov sv. Jana znám Boha pouze tehdy, když dodržuji jeho přikázání, a především to hlavní přikázání lásky.
Takže stojíme před požadavkem jednat podle přikázání lásky, které Bůh od nás vyžaduje, a které nejsme schopni plnit. Je Bůh spravedlivý, jestliže od nás vyžaduje nemožné?
V evangeliu Ježíš říká: "Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý". Z těchto slov vyplývá, že Boží přikázání lásky můžeme plnit. Svátostí křtu jsme vybráni a předurčeni žít pravdivou lásku k bližnímu.
Jak je to možné?
Odpověď je v dnešním prvním čtení, kde se mluví o Duchu svatém, o třetí osobě Trojice. Plodem lásky Syna k Bohu Otci a Otce k Božímu Synovi je osoba Ducha svatého, to znamená, že je někdo, kdo je láska, kdo je absolutní láska.
Ježíš svou obětí na kříži otevřel každému člověku možnost setkat se s Duchem svatým. Svátost křtu, která je první a nejdůležitější svátostí církve, nás činí chrámem Ducha svatého, to znamená tímto místem, kde Duch svatý může prodlévat. Když ve křtu vědomě pozveme Ducha Svatého do svého života, rozhodneme se být chrámem Ducha svatého, tato třetí osoba Trojice způsobí, že budeme moci následovat Ježíše v lásce v té míře, že jako on budeme schopni dát svůj život za druhé.
Jan Pavel II o své osobní modlitbě řekl, že jedním z nejdůležitějších prvků této modlitby byla každodenní modlitba k Duchu svatému, kterého neustále vzýval a žádal o pomoc.
Křesťanská láska není soukromé úsilí člověka, ale volání po sjednocení s Duchem svatým, aby nám pomáhal a vedl nás k opravdové lásce k druhým.
Mohu pouze apelovat: Měj odvahu spolupracovat s Duchem svatým, a úplně otevři svůj život jeho přítomnosti. Neboj se Ducha svatého ve svém srdci.
Za dva týdny budeme prožívat slavnost Seslání Ducha svatého. Tato slavnost je příležitostí, abychom se hlouběji spřátelili s Duchem svatým, abychom na něj ještě silněji zavolali.