7. neděle velikonoční

Sk 1, 15 – 17.20 – 26; 1 Jan 4, 11 – 16; Jan 17, 11b - 19
V prvním čtení jsme slyšeli zprávu o volbě Matěje za apoštola. Touto volbou byl kruh apoštolů doplněn. Po tragickém odchodu Jidáše, který Ježíše zradil a nakonec spáchal sebevraždu, jeho místo obsadil další svědek Ježíšova díla spásy. Text Skutků apoštolů popisuje volbu další osoby, aby společenství apoštolů mohlo plně svědčit o Ježíšově vzkříšení: "aby se stal spolu s námi svědkem Jeho zmrtvýchvstání".


Doplnění skupiny dvanácti apoštolů Matějem má podstatný význam, protože Jidášův čin zrady a sebevraždy otřásl jejich důvěryhodností. A v této situaci apoštolové potřebovali udělat něco, aby svědectví o vzkříšení získalo větší věrohodnost a posílilo jejich sebevědomí .

To, o čem mluví dnešní pasáž ze Skutků apoštolů, je důležité také pro nás. Ukazuje nám, že žádný skandál, který se může stát v životě církve, žádná aféra, nemá sílu zbavit důvěryhodnosti svědectví církve ani zpochybnit pravdu o vzkříšení.

Podstatou poslání církve, jak se dozvídáme od sv. Jana v druhém čtení, je svědectví o tom, "že Otec poslal svého Syna jako Spasitele světa“. Jestliže někdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, Bůh zůstává v něm, a on zůstává v Bohu.

Dokud bude církev hlásat pravdu o zmrtvýchvstání Ježíše, bude Bůh církev doprovázet a pomáhat jí projít skandály a dalšími pohoršeními. Hlásání pravdy o Ježíšově vzkříšení je u Boha nejdůležitější věc, protože díky této skutečnosti je možné vyléčit a napravit všechny špatné věci, které se objevily, nebo se objeví v životě jednotlivců i církve skrze slabost jejich pastýřů nebo věřících. Každé upřímné vyznání pravdy o smrti a vzkříšení Ježíše je nový začátek.
Podobně je to i v osobním životě každého z nás věřících. Každý náš pád, každý hřích, může být začátkem něčeho nového, něčeho mnohem krásnějšího než tomu bylo dříve, pod podmínkou, že se znovu opřeme o dílo spásy, které Ježíš vykonal svou smrtí a zmrtvýchvstáním.
Naše lidská přirozenost je stále poskvrněna hříchem, a to znamená, že budeme vždy bolestivě narážet na zlo, budeme více nebo méně podléhat pokušení. Člověk i po přijetí svátosti křtu a svatého přijímání hřeší, přesto nás Ježíš skrze víru může pozdvihnout z každého pádu, pomoci napravit spáchané zlo, léčit to, co bylo zraněno hříchem.
Jak jsem již uvedl, nejdůležitější věc je víra v Ježíše, víra v tuto zvláštní pravdu, že Ježíš zemřel na kříži za mě, aby mě zachránil, to znamená, že každý můj hřích, který s vírou v Ježíšovo vzkříšení skládám pod jeho kříž ve svátosti smíření, mi otevírá život v Bohu po celou věčnost.
O tuto živou víru v Ježíše, Božího Syna, našeho osobního Pána a Spasitele, často nepečujeme s náležitým úsilím a s otevřeným srdcem.
To, co ověřuje pravost naší víry v Ježíše Krista, Syna Božího, je náš společný křesťansky život. O to prosí Ježíš v evangeliu ve své „Velekněžské modlitbě“: "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my".
Skutečná víra v Ježíše, v jeho jméno, sdružuje věřící, kteří pak překračují všechny bariéry rozdělení. Jednota by měla začínat v modlitební komunitě manželů, a odtud se šířit do celé církve. Jde o vybudování takových struktur, které budou posilovat bratrské společenství, kde nebudeme anonymní skupinou lidí, ale skupinou těch, kteří usilují o růst v bratrské lásce. Ve druhém čtení jsme slyšeli slova: "My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, přebývá v Bohu a Bůh zůstává v něm".
Láska, kterou nám Bůh ukázal, je ukřižovaný Ježíš. Ve své Velekněžské modlitbě naléhavě prosí, abychom žili v jednotě, jako on žije s Otcem.
Vytrvalost ve víře v Ježíše buduje bratrství mezi námi a odvrací nás od zla, aby nikdo z nás nezemřel jako syn zatracení.

Sami nevyhrajeme boj proti zlu. Bojovat vítězně proti zlu můžeme jen společně, protože jen tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v Ježíšově jménu, on je uprostřed nich. A jenom Ježíš má moc, aby nás chránil před zlem.
Ve farnosti najdeme nabídku pro duchovní život ve společenství. Život farnosti vychází z takových modlitebních skupin.
Vím, že je třeba mnoho odvahy, abychom šli po této cestě a na ní vytrvali. Bůh to od nás očekává, a pokud se sjednotíme s Boží vůli, on nám vždy pomůže.