Čtvrtek – 10. týden v liturgickém mezidobí

Mt 5, 20 – 26
Dnešní evangelium nám vysvětluje důležitost křesťanské spravedlnosti. Ježíš říká: „Pokud vaše spravedlnost nebude mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete“.
Chci – li být spravedlivý, musím se ptát i na to, co proti mně má druhý křesťan, čím jsem mu ublížil: „Přinášíš – li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed usmířit se svým bratrem.

Teprve potom přijď a obětuj svůj dar“. Ježíš od nás křesťanů žádá vzájemné smíření. Stále musím usilovat o to, abych druhému nijak neubližoval. Hlavní pozornost mám věnovat sobě, jak se já chovám k druhým, ne jak se oni chovají ke mně. Jde o tento rozměr lásky, která nehledá sebe, která nemyslí jen a jen na sebe, která zapomíná, když jí někdo ublíží. Již vztek na bratra je velké zlo. Ježíš říká, že mám především dávat pozor na své jednání vůči druhým. Mám být znepokojený, když můj vztah k ostatním není v pořádku. Ježíš chce, abych nezáviděl, nevychloubal se, nenadýmal se, nedělal, co se nepatří, nerozčiloval se a podobně.
Mám se dohodnout se svým protivníkem, a to velmi rychle, neboť jinak budu odsouzen a uvržen do žaláře.
Nemám absolutně žádné právo soudit druhé, posuzovat jejich chování, mám v první řadě hodnotit sebe a dávat pozor především na své nedostatky lásky.
Ptejme se sami sebe: Jak mohu splnit očekávání Ježíše, jak se mám stát spravedlivým?
Růst ve spravedlnosti vyžaduje každodenní hlubokou modlitbu.