Sobota - 14. týden v liturgickém mezidobí

Mt 10, 24 – 33
Úkolem křesťanství je předávání radostné zvěsti o Boží lásce, kterou nám Ježíš zjevil ve svém učení a svými skutky, zvláště obětí na Golgotě. Mimo Ježíše není žádný člověk, který by řekl něco významnějšího o Bohu a také udělal něco důležitějšího pro smíření člověka s Bohem. Nikdo z lidí není nad Učitele a Pána, Ježíše z Nazareta. Máme se stát našemu učiteli podobní.

My a také svět potřebuje, abychom otevřeně a veřejně hlásali všechno, co Ježíš učil a činil. Evangelium, které nám Ježíš předal a kterému jsme uvěřili, máme hlásat na světle a ze střech. Ježíš učil své učedníky často v soukromí, ale toto učení o Bohu, o pozemské cestě do věčnosti nebylo jen pro úzkou skupinu zasvěcených.
Aby Ježíš mohl co nejlépe předat pravdu o Bohu a o cestě spásy, potřeboval jen takovou skupinu lidí, kterou mohl dobře vyučit. A ty, které vyučil, poslal do celého světa. To platí dodnes. Každý, kdo uslyšel Ježíšovo evangelium, uvěřil tomuto slovu a dal se pokřtít, o tom nemůže mlčet, musí tuto radostnou zvěst hlásat dál: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi, ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi“.
Učení, které nám Ježíš předal svým životem, je pro člověka nejdůležitější, protože otevírá cestu k věčnosti. Pokud jsem slyšel toto učení, nemohu se chovat egoisticky a nechat si to jen pro sebe. Dar spásy žádá poděkování, což je sdílení s dalšími. Nedojdu spásy, pokud svou víru nebudu předávat dál. Vědomí věčného života se zakoření v mém srdci, stane se pro mě jistotou jen skrze sdílení s ostatními. Vědomí spásy je pro nás zásadní, proto mlčet o tom je veliký hřích, který může vést k našemu zavržení.
Často, když hlásáme evangelium, ukazujeme Boží cestu spásy, setkáváme se s odmítnutím a jsme i pronásledováni. Nebojme se, protože ti, kteří zabíjejí tělo, duši zabít nemohou. Máme se bát jen toho, „který může zahubit v pekle duši i tělo“. I kdybychom zemřeli kvůli hlásání evangelia, tím spíše budeme vzkříšeni k věčnému životu.
Ježíš věděl, že se jeho učedníci setkají s pronásledováním, proto připomíná pravdu o Boží prozřetelnosti: „U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě“. Nemusíme se bát ničeho, protože každý z nás má u Boha větší cenu než všichni vrabci, kde „ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí nebeského Otce“.